Tuzemského diváka mohou rušit i kulisy pražského Obecního domu vydávané za kabaret Folies Bergere, nicméně jako český koproducentský vklad se osvědčily a náladu metropole nad Seinou za éry Belle Epoque hrají důvěryhodně, přinejmenším pro zbytek světa.
Tanečnice se ladnými pohyby vyhýbá hrozbě strnulosti, která dokáže zahubit životopisný film, a přitom se ke svým vrcholným momentům přibližuje drobnými krůčky, takže o to jsou pak grandióznější. I když ji označují za iluzionistku, na falešné triky si nepotrpí.
Film Tanečnice má silný, podle skutečnosti velmi dobře napsaný příběh, ale především přenáší na diváky onen pocit letu motýla i dokonalého souzvuku hudby a pohybu.
Jakoby ani sama režisérka vlastně neznala svůj přesný záměr a nejistě přešlapovala na místě. Pokud by totiž šlo o životopisné dílo, chybí ve filmu spousta důležitých okamžiků a setkání. V případě, že by šlo o romantické drama, postrádám ve filmu souvislejší gradaci.
