martin-mickey-stusak
28 422 bodů •
10
Artový snímek o třech spolužijících sestrách, které si po smrti svého otce vzali k sobě domů svou nejmladší a navíc nevlastní sestru. Scénář je založený na manga sérii „Umimachi Diary“ Akimiho Yoshidy, takže i když to může být neuvěřitelné, i v tomto případě se jedná o komiksový film. Artový snímek znamená uchycení plného realismu s opravdovou hloubkou, navíc s ohromnou dojemnou atmosférou a smyslem pro jemný, tedy spíše úsměvný, humor v rámci povah a psychologie postav. Snímek prezentuje krásný a dojemný příběh o rodině, ztrátě a vyrovnání se s minulostí. A především je to o síle lásky a sourozenectví. Starší sestry se musí se svou mladší nevlastní sestrou naučit vycházet, neboť žila v jiném prostředí a za jiných podmínek, takže je povahově velmi jiná než ony. Kromě své mladosti je hlavně veselá a nezávislá, zatímco sestry jsou starší, vážnější a zodpovědnější. Naučí se nakonec spolupracovat a vytvořit si vzájemně silné pouto? O tom to právě celé je. Film je skutečně krásně natočený a odvyprávěný. Režisér Hirokazu Koreʼeda se zaměřuje na každodenní život sester a ukazuje, jak se vyrovnávají se ztrátou otce a přizpůsobují se novému životu. Za pozornost také stojí umělecká hodnota. Koreʼeda vytvořil smysl pro místo každého života za souběhu přelomů ročního období. V jarních třešňových květech a naopak v podzimním listí jsou symboly nestálosti, které sice opadávají, avšak život a tradice pokračují a přecházejí z generace na generaci. Je v tom filozofie života a smrti v pojetí japonské kultury, která je nám hodně neznámá. Na příkladu třeba majitelka kavárny čelící vážné nemoci a smrti, které její přítel slíbí, že její smažená makrela bude žít dál v jeho vlastní kavárně. Svým způsobem je to taková směsice štěstí, smutku a hlavně lásky, která zůstane, když někdo navždy odejde. Kdo má v jádru duše alespoň nějakou lidskost a porozumění, toho takto vyobrazené vyprávění dojme a zanechá ne zrovna malý pocit naděje.
Naše malá sestra
