Démonova levárna

Pro některé lidi znamená manželství zároveň nevyhnutelně i záminku k vytvoření vlastní okultní mytologie. Podobně jako pan a paní Wintergatovi dolovali new age spiritualitu z laciných VHS efektů v klasickém díle Penzion pro svobodné dámy (1982), kráčejí dnes v jejich šlépějích (byť přeci jen pevnějším krokem) James Sizemore a jeho žena Ashleigh Jo. Démonova levárna je jejich společný projekt financovaný z crowdfundingu a vyrobený na koleně v amatérských podmínkách. Snímek o chlapci, který se zatoulá do mysteriózního zásvětí a vrátí se odtud ve společnosti skupiny zlých démonů, lze chápat hned několika způsoby. Obstojí jako vypiplaná přehlídka poctivých klasických maskérských creature a gore efektů, na kterých si Sizemore dal záležet a jež tvoří jednoznačně nejprofesionálnější složku filmu. Zároveň jde o poměrně důstojnou poctu psychedelickým folk hororům jako Hrůza v Dunwichi (1970) nebo Krev na Satanově spáru (1971), doprovázenou podmanivou klávesovou hudbou evokující Johna Carpentera. Případně se na film dá koukat jako na sympaticky nesoudný projekt manželů, kteří trochu příliš zabloudili ve vlastním soukromém univerzu a vytvořili jeho bizarní a naivistický obraz, který se příliš neohlíží na diváky z vnějšího světa. Tento dojem ještě zesílí, když si čteme rozhovory s tvůrci, kteří přiznávají, že film je dílem kolektivu zvaného The Black Riders, který James založil na střední škole a jehož (ne zcela vážně brané) učení prý čerpá z heavy metalu, Tolkiena nebo kryptozoologie. (Festival otrlého diváka)