Setkání tří výjimečných mužů vyústilo ve výjimečný film o jiném výjimečném muži. Originální režisér Danny Boyle, jeden z nejlepších scenáristů současnosti Aaron Sorkin a obřím talentem obdařený herec Michael Fassbender společně natočili životopisné drama o největším počítačovém vizionáři naší doby. Na filmu Steve Jobs je fascinující především to, že nemusíte rozeznat Apple od Microsoftu, aby vás příběh téhle mimořádné osobnosti pohltil. Klíč ke skvělému životopisnému filmu vězí v originálním přístupu. Forman se v Amadeovi na Mozarta díval očima jeho souputníka Salieriho, Danny Boyle sleduje Stevea Jobse ze zákulisí. Doslova. Film se odehrává během vyhrocených momentů před zahájením klíčových Jobsových prezentací, které měnily dějiny, a to nejen počítačové. Poprvé Jobse potkáváme v polovině osmdesátých let, kdy na trh uvedl Macintosh. Od prvních minut utvrzuje diváky v tom, že legendy o jeho asociálnosti a nesnesitelnosti nelhaly. Je to monstrum, které šikanuje své podřízené za neplnění nesplnitelných příkazů, ponižuje matku (Katherine Waterston) své dcery, jejíž otcovství přes soudní rozhodnutí neuznává, do krve se hádá se svou pravou rukou Joannou Hoffmanovou (Kate Winslet), dokud nedosáhne svého. S ubíhajícími minutami se však z jednorozměrného psychopata stává mnohovrstevná osobnost, kterou budou diváci chápat, obdivovat, ale samozřejmě také nenávidět. Asi jako každou výjimečnou lidskou bytost, která viděla o kus dál, než všichni ostatní. (Cinemart)
Steve Jobs je podstatně lepší film, než byl Jobs s Kutcherem, ale pořád mi nepřinesl odpověď na otázku "Proč bych se měl dívat na dvě hodiny dramatizovaných událostí ze života tohohle chlápka?" A to píšu jako divák, pro kterého je tento film svým námětem o dost stravitelnější, než pro průměrného návštěvníka kina.
Steve Jobs
ZVUK
