Ex Machina

Američané už dávno vstoupili do volební sezóny, jež se nese jednak v duchu obecné frustrace nad oběma kandidáty, tak i nejistoty ohledně toho, jestli vítězství kteréhokoliv z opotřebovaných seniorů vyřeší ostrý politický a ideologický rozkol v zemi. Ta po minulých volbách zažila poněkud amatérský a k neúspěchu předem odsouzený pokus o převrat a britský režisér a scenárista Alex Garland nyní nabízí náhled na situaci, kdy agrese neskončí u několika zmatených konspirátorů bloudících Kapitolem, ale promění se v plnohodnotnou Občanskou válku (Civil War). Co tento film říká o Američanech a co si z něj můžeme vzít my?

Občanská válka (Civil War) je pro mnohé jeden z nejočekávanějších filmů roku. Nejen, že jde o práci milovaného a svérázného Brita Alexe Garlanda, navíc přichází ve chvíli, kdy je americká společnost extrémně polarizovaná a představa fyzického konfliktu nadcházejícího blížícím se prezidentským volbám není zcela smetena ze stolu. Podle prvních reakcí amerických recenzentů nás přesně za měsíc 18. dubna čeká v kinech strhující a znepokojivá podívaná.

Nezávislé filmové studio A24 začíná do své oceňované produkce sypat víc peněz a Občanská válka (Civil War) od jejího nejosobitějšího režiséra Alexe Garlanda (Anihilace, Men) rázem vypadá jako jeden z nejintenzivnějších výpravných filmů letoška. V blízké budoucnosti se Spojené státy rozkmotří a americké vláda v čele s prezidentem (Nick Offerman) vede ozbrojený konflikt se separatistickým západním územím pod vedením Texasu a Kalifornie. Válka objektivem titulní reportérky (Kirsten Dunst) probouzí v lidech to nejhorší a pod nálety masivních vojenských helikoptér se na americké bratříčkování rozhodně nehraje.

Téměř dekádu předtím, než začali být zombíci díky seriálu Živí mrtví (The Walking Dead) sexy, k žánru přičichl Danny Boyle snímkem 28 dní poté (28 Days Later). Využíval tehdy ještě neokoukanou ruční kameru, mladičkého Cilliana Murphyho (Thomas Shelby z Peaky Blinders – Gangy z Birminghamu a především Oppenheimer) a hutnou atmosféru.

Dvorní režisér nejúspěšnější současné filmové značky posledních let, studia A24, Angličan Alex Garland, přišel s dalším provokativním nápadem. Po milovaném sci-fi Ex Machina, ambivalentním Annihilation a kontroverzních Mužích přichází s námětem, který zvedá ze židle z principu. Zatímco s blížícími se americkými prezidentskými volbami roste povážlivě napětí ve společnosti, chystá snímek s názvem Občanská válka. To stěží zůstane bez povšimnutí.

Produkční a distribuční společnost A24 je ve filmových kruzích pojmem, který s každým rokem a každou novou premiérou nabývá na významu. Nezávislé studio založené před jedenácti lety má na svém kontě dva Oscary za nejlepší film (Moonlight; Všechno, všude, najednou) a především sérii autorských hororů, které diktují směr expandujícího žánru a mají kultovní fanouškovskou základnu. Podle reportáže magazínu The Wrap ale společnost s hodnotou 2,5 miliardy dolarů na nízkonákladových projektech finančně strádá a potřebuje svou působnost rozšířit do mainstreamu. Pomoci jí k tomu má například série Pátek třináctého.

Doposud jsme si mysleli, že největší hvězdou letošních Karlových Varů bude Russell Crowe, oscarová hvězda Gladiátora. Organizátoři mu ale dopřejí ještě další slušnou společnost. Přijede i skotský herec Ewan McGregor, jenž je v tuto chvíli jedním z nejpopulárnějších ve Spojených státech působících herců, a dánská herečka Alicia Vikander, jež jako poslední ztvárnila Laru Croft a díky své roli v snímku Dánská dívka si odnesla Oscara za vedlejší roli.

Pokud jste nikdy neslyšeli o filmovém studiu A24, znamená to, že jste staří a ničemu nerozumíte. Ale nezoufejte, jsme tu od toho, abychom vám představili značku, která letos díky desetiletému intenzivnímu budování renomé ukořistila nejvíc oscarových nominací a patří k nejrespektovanějším a nejmódnějším v oboru.

Děsivé filmy se vždy těšily velké oblibě. Není se proto čemu divit, že jim studia věnují nemalou péči. Ani v roce 2022 nechyběla řada zajímavých zástupců hororového žánru. Do našeho malého speciálu jsme se pokusili vybrat ty nejpamátnější.

S panenkami či loutkami se setká téměř každé dítě, ale až postupem let leckomu z nás začnou tyto hračky připadat děsivé. Není náhoda, že se k nim hororoví tvůrci v posledních dekádách opakovaně vrací – využívají totiž hluboce zakořeněného strachu, kvůli kterému nás panenky stejnou měrou děsí i matou.