Birdman

Poměrně žhavým hollywoodským přestupem je v posledních dnech domluvené partnerství Toma Cruise se studiem Warner Bros. Ten se přitom netají touhou připsat si po letech těžení blockbusterových značek i nějaké charakterní role a právě spolupráce s jednou z největších značek Hollywoodu by mu to měla umožnit. Padlo třeba jméno Paula Thomase Andersona, s nímž Cruise před čtvrtstoletím natočil chválenou Magnolii, ještě předtím jej však uvidíme v díle jiného slavného tvůrce.

Sexsymbolem osmdesátých let byly Kim Basinger nebo Michelle Pfeiffer, ovšem většina Francouzů a posléze i Čechů by možná vyhrkla jméno Sylvie Kristel s ohledem na její roli v erotickém dramatu Emmanuelle (1974). Proslulá francouzská adaptace stejnojmenného románu Emmanuelle Arsan z roku 1959 byla v 80. letech populární a často citovaná také v tuzemské kultuře. Stala se prvním erotickým filmem distribuovaným velkým studiem (Columbia Pictures) a její úspěch zažehl vlnu různorodých děl otevřeně zdůrazňujících sexualitu. Režisérka Audrey Diwan (Událost) pracuje na novodobém remaku, v němž titulní roli ztvární Francouzka Noemie Merlant (Tár) a vedlejší úlohu nově přijala Naomi Watts (Kruh).

Životní úspěch se pro Andreu Riseborough proměnil v několikadenní očerňování. Akademie udílející Oscary totiž zvažovala odvolání její nominace pro nejlepší herečku, jelikož tvůrci nezávislého snímku To Leslie použili bezprecendentní útok na sociální sítě. Je to ale skutečně problém? A jak to souvisí s hereckým výkonem Riseborough?

Animovaná dobrodružství pro celou rodinu, ostrá satira plná zvracení, peripetie debilního fotbalisty nebo Nicolas Cage hrající sám sebe. Naši uživatelé a internetová komunita obecně loni nejvíce vyzdvihovali následující komedie, které vám mohou proslunit i ten nejšedivější den.

Ani oscarová sbírka na poličce už pro většinu hollywoodských herců a hereček není zárukou tučného šeku za odvedenou práci. Nekompromisní průmyslová mašinérie totiž hledí jen na zisk — a toho se v posledních letech dosahuje mimo komiksové světy Marvelu a DC poměrně vzácně.

První filmy byly jednozáběrové, střih se do nich ale vkradl velmi rychle a stal se nedílnou součástí řemesla. S kinematografií je od té doby spojovaný tak pevně, že mnozí ho dokonce považují za „to něco“, co dělá film filmem a z čeho plyne hlavní síla celého média. Někteří filmaři se ale rozhodli tomuhle smýšlení podívat na zoubek a ze svého filmu, byť často pouze domněle, střih zcela vymýtili. Podívejme se nyní na deset takových pokusů.

79. ročník Mezinárodního filmového festivalu v italských Benátkách byl zahájený ve středu 31. srpna a potrvá do soboty 10. září. Přehlídka, na níž se v nemalé míře představují i hollywoodské novinky, uvádí v hlavní soutěži o Zlatého lva hned 23 snímků. Pojďme si je představit.

Sláva je vrtkavá. I z největších hvězd může být po pár letech vzdálený stín vzpomínky. Někdy si za to mohou sami, jindy jsme ztratili zájem přes veškerou jejich snahu. A někdy měly prostě lepší věci na práci. Nikdy ale není tak špatně, aby nad nimi nevisela naděje comebacku – velké role, která je opět vrátí do středu dění. Podívejme se na deset takových velkých zlomů. Ať už vedly k novému nastartování kariéry, nebo zůstalo u události roku.

Jihokorejský akčňák by asi měl být dobrý, nebo ne? S východoasijskou kinematografií si spojujeme některé z nejlepších akčních filmů všech dob, takže když se nový titul objeví na předních příčkách sledovanosti Netflixu, jistě to je celkem sázka na jistotu! Bohužel je to trochu komplikovanější. Cartera docení publikum jen tehdy, pokud se umí nechat strhnout nadšením filmařů a přehlédne moře „objektivních“ chyb. I tehdy ale zájem stěží přečká dvouhodinovou stopáž.

Casablanca, Sunset Boulevard či Amadeus. Výpis slavných a vlivných hollywoodských titulů, které natočili režiséři a režisérky z neanglicky hovořících zemí, by byl vyčerpávající. Za více než 120 let existence kinematografie si do Hollywoodu přijela plnit své sny spousta evropských nebo asijských umělců, a jelikož si dnes připomínáme čtvrté výročí úmrtí Miloše Formana, nastává vhodná doba se za těmito režisérskými osobnostmi krátce ohlédnout. Málokdo si ostatně uvědomuje, jak výraznou stopu zahraniční tvůrci v USA zanechávají a kdo všechno se mezi ně řadí.