Biohazard

Ve zlatých letech videa byly pulty půjčoven zaplněny nejen nejroztodivnějšími bizarnostmi, ale také nespočtem laciných plagiátů vysokorozpočtových hitů. Z této prachem času zaváté studnice plné netušených skvostů i zoufalých potratů jsme letos vylovili titul, který v sobě krásně spojuje obě řečené kvality. Biohazard představuje kopírku nejen prvního Vetřelce, ale i jeho sequelu, pro jistotu šmrncutou kapkou Star Wars. Na pomoc vědecké základně, kde se povážlivě zvrtnul jeden biologický experiment, se zde z úsporných důvodů nevydává jednotka vesmírných mariňáků, nýbrž intergalaktický švihák, který by rád byl Han Solo, ale bohužel je to jen kariérně upadající Pán šelem, Marc Singer. Nechme ale stranou vykopávky minulosti, protože pro dnešní diváky bude mnohem zásadnějším lákadlem představitel proradného vědátora. Na tomto partu si totiž brousil herectví budoucí Perníkový táta Bryan Cranston, který zde v mladším vydání v brýlích a roláčku působí jako uhrančivý průsečík Waltera Whitea a Stephena Colberta. Vedle toho film z líhně trashového veterána Rogera Cormana zaujme jako místy až radikálně experimentální dílo, když zcela ignoruje pravidla filmové skladby. Současně ho můžeme vnímat jako pochybný návod, jak natočit horor s potvorou vybíjející postupně lidskou posádku, když nemáte ani na pohyblivý model bubáka. Zapomeňte na nesmyslnou překombinovanost posledního Scottova Vetřelce a přijďte se přesvědčit, jak vypadá pořádná filmová hrůza. Schválně jestli váš smích ve vesmíru nikdo neuslyší. Českého simultánního překladu se zhostí Samantha Bifidus, která tímto konečně dostane příležitost vyznat se ze své heisenbergovské obsese. (Festival otrlého diváka)