Bylo to velmi působivé, protože to bylo autentické. Jen ta Klára Issová mi tam nějak nepasovala. Ne, že by to nehrála dobře. Ale je to moc známá herečka a když šlo víceméně o dokument, tak se mi tam prostě nějak nehodila. Oceňuji rovněž hudbu Janusze Stoklosy. Přispívala k dojemnosti snímku. Evokovalo mi to hraný film téhož režiséra Všichni moji blízcí s Josefem Abrhámem v hlavní roli, který osobně považuji za nejlepší český film. Jen ten všeobecně humanistický závěr byl takový jakýsi nadbytečný. Ten bych tam nedala. Ale pořád se říká o Angličanech, že jsou uzavření a těžko přijímají cizince, přitom takový člověk, jako byl Nicholas George Winton, který se ani nepovažoval za hrdinu, toto tvrzení popírá. Úžasný člověk. Nemám slov!
(46. MFF KV / závěrečný film - letní kino). Ten nejsilnější zážitek mě čekal na závěr festivalu. Viděno naštěstí v originálním znění s titulky (dabovaný trailer do češtiny vypadá opravdu hrozivě). Kombinace dokumentu, hraných scén a archivních filmových záznamů mě mile překvapila a působila naprosto přirozeně. Jeden z mnoha momentů, který mě dostal: ,, ... Po příjezdu do Osvětimi je hned poslali do plynu. Když se svlékali, ve vězeňském komandu, které mělo na starosti odklízení mrtvol, pracoval jejich rodinný přítel. Ten paní Weberové řekl: "Toto je plynová komora. Prosím, až budete uvnitř, sedněte si do kouta a začněte zpívat, při zpěvu se více nadýcháte plynu a zemřete rychleji, a ne s takovými bolestmi." A ona s dětmi v té plynové komoře začala zpívat Wiegalu – ukolébavku, kterou napsala v Terezíně ...,, / Hodnocení: 90%.
