Banáni

Už samotný název filmu naznačuje, že nepůjde o vážný příběh, nýbrž o komedii. Poměrně lehce můžeme objevit jakousi příbuznost se slovy potrhlý, blázen, pošuk, cvok? Hrdinou je Fielding Mellish, který se pokouší bez velkých nároků nějak nenápadně protlouct životem. Kromě toho, že již delší dobu hledá pevnější milostný vztah a práci, nemá žádné ambice. Téměř systematicky se vyhýbá politice a vlivu televize i rozhlasu. Ještě jedno je na něm pozoruhodné - je věčný nešika a smolař. Ironií osudu způsobí zlom v jeho životě mladá aktivistka Nancy. Od okamžiku, kdy se Fielding do dívky zamiluje, mění se nejenom jeho vztah k okolí, ale i touha navždy zůstat jen nenápadným kolečkem ve společenském dění? Woody Allen vytvořil bláznivou parodii, v níž se místem děje stala smyšlená banánová republika San Marcos. Vysmívá se nejrůznějším vzbouřeneckým hnutím a také politice s jejími viditelnými i utajovanými metodami, mechanismy, rituály. Režisér si také s velkou chutí zahrál Fieldinga Mellishe. Nejeden satirický šleh se dotýká praktik nejmocnějšího společenského média - televize (komentování nejrůznějších zpráv a ovlivňování mínění veřejnosti). Film nezapře, že režisér velmi dobře zná světovou kinematografii a po svém si zažertoval s nejedním filmovým klasikem. A tak můžeme vidět svérázné citace z Bergmanovy Sedmé pečeti (snová scéna Filedinga odnášeného na kříži), proslulého Ejzenštejnova Křižníku Potěmkin (dětský kočárek řítící se po schodech dolů) či křížové výslechy, jak je známe z filmu Kdo seje vítr. Woody Allen tu ovšem vzdal také hold mistrům světové grotesky Charliemu Chaplinovi (etudou na známou Moderní dobu) a bratřím Marxům (připomenutím slavných titulů Psí suchary, Kachní polévka), jejichž gagy se inspiroval při zachycení jednoho lidského údělu a lidské společnosti.