V téměř dvouhodinovém filmu prokazuje kameraman Morten Søborg výjimečný cit pro kompozici širokoúhlého záběru. Jednotlivé obrazy větru v africké poušti, na dánském poli nebo ve vlasech herců jsou nádherné.
Komentáře a recenze 10
Ta se po rozporuplné zkušenosti s točením v Hollywoodu (Spálené vzpomínky – 2007) znovu vrátila domů, ale jak dokazuje Lepší svět, na krutost a syrovost předchozích snímků se už asi těšit nemůžeme. Ale ani to tak nevadí.
Po filmu Claire Denisové Sama v Africe je tu další snímek, který se, byť mnohem méně, dotýká současného stavu na černém kontinentě a nečiní tak nijak zaslepeně, ale naopak střízlivě. Je pozoruhodné, že jde opět o snímek natočený ženou.
Lepší svět není filmem, který by chtěl něco řešit. Lidské příběhy dokáže vyhrotit na maximum, ale současně umí i najít vůli k hledání cesty a k pochopení těch druhých.
Film nenudí, herci hrají všichni přesvědčivě, nejlépe se asi se svou dětskou rolí popral šikanovaný Elias, nicméně pár maličkostí mohlo být zvládnutých líp – děj filmu dost často zbytečně přeskakuje z jedné dějové linie do druhé a některé detaily, které nejsou zas až tak úplně nedůležité, nejsou vůbec nijak vysvětleny, což snímku škodí.
Film zaujímavo stavia voči sebe práve línie príbehu v Afrike a v Dánsku. V oboch je viacero spoločných styčných bodov a zvrat v jednej sa čiastočne reflektuje v druhej.
Zlatým glóbem oceněné drama o rozpadu rodiny, nenávisti a odpuštění je plné bohatých postav, nádherné výtvarné stránky a zajímavě napsaných scén. Bohužel v závěru jakoby se leklo temnoty a snaží se ve chmurném světě najít i trochu toho hřejivého slunce.
Někdy jsou to ale až příliš ,,dogmatické" a příliš obecné otázky, na které se snaží autorka odpovídat pomocí několika zajímavých dějových linek a jednoho starého triku. Zásadní témata filmu zrcadlí modelový a trochu nepravděpodobný příběh dvou uzavřených dětí, s nimiž si ani osvícení dánští pedagogové, ani nešťastní dospělí nevědí rady.