„Jako se píše douška Post scriptum, tak existoval po prusko-rakouské válce v roce 1866 celkem bezvýznamný termín: Post Bellum. Jako dodatečné označení stavu pro ty, co v oné válce byli a přežili své druhy…," touto větou začíná příběh scenáristy Vladimíra Körnera o mladém důstojníkovi rakouské armády Pavlu von Hebrovi, který sice přežil bitvu u Hradce Králové a byl vyznamenán samotným císařem, teď hledá důvod proč dál žít v tom zdivočelém světě. Najde ho ve službě v armádě? Najde ho v lásce k mladičké šičce Adéle?
Körnerova drsnost, nekompromisnost a stručnost, místy snad až lapidárnost, v sobě skrývají jistou dekadentní poezii, kterou se režisér Jaroslav Brabec s kameramanem Tomášem Syslem snaží umocnit. Kratičké flashbacky z bitvy v sobě nesou víc výtvarné krásy, než válečné ošklivosti. Jen roztřesené záběry jdou někdy proti srozumitelnosti a spíš vyrušují, než aby zesilovaly účinek.
Post bellum
