Před padesáti lety, tedy 7. dubna 1974, se v amerických kinech objevil Rozhovor (The Conversation). Malý, nenápadný filmeček si Francis Ford Coppola natočil v přestávce mezi prvním a druhým Kmotrem za pouhý jeden a půl milionu dolarů, přesto se snímek nejen ucházel o tři Oscary, ale zapsal se do dějin jako vtahující zhmotnění paranoidní atmosféry Spojených států 70. let.
Režisér se může plácat po zádech, když jeho představitel nebo představitelka hlavní role bojuje o prestižní zlatou sošku. Očividně totiž odvedl dobrou práci, když rozdával pokyny nad scénářem a pomáhal udržovat věrohodnost či intenzitu hereckého projevu. A co teprve, když se z vašeho obsazení uchází o Oscara hned pět lidí? Naposledy k tomu došlo roku 1976, tedy v době, kdy hollywoodští filmaři začali víc spoléhat na vizuální vyjadřování a pohyblivou kameru. Trochu tak možná upozadili herecké výkony, jež si jejich předchůdci během klasické studiové éry zvykli snímat dost staticky a divadelně. Jestliže tedy můžeme nějaké filmy nazývat „hereckými“, minimálně z pohledu akademické pozornosti to je devět následujících klasických titulů, u nichž v dobrém smyslu nevíme, kam dřív stočit zrak.
Filmová trilogie Kmotr se po loňském padesátém výročí od premiéry prvního dílu opět dostává na televizní obrazovky. Stále diskutovaná a legendární klasika navazuje na kořeny gangsterského žánru, který však variuje a ohýbá, čímž položila základy pro zcela odlišný proud. V čem byla v rámci gangsterek skutečně inovativní?
Příbuzenské vztahy jsou v Hollywoodu nezanedbatelné. Stejně jako ve většině obchodních sfér, v nichž vás předchází reputace vašeho rodiče nebo staršího sourozence. Za víc než století, během něhož platí především herci a režiséři za hvězdy, jejichž filmografie nabývají kanonických rozměrů, se vyrojila řada rodinných klanů s vícegeneračním rozsahem. Následující dynastie jsou v Hollywoodu nejúspěšnější z hlediska kvality i kvantity filmových děl, na nichž se podílely.
Al Pacino platí za jednoho z nejikoničtějších a nejslavnějších amerických herců. Téměř každý jeho film slavil u diváků i kritiky úspěch a jeho jméno v titulcích platilo velmi dlouho za jisté osvědčení kvality. Později se mu sice výběr rolí několikrát nepovedl, ale s ohledem na jeho bohatou hereckou kariéru to byla vzácná výjimka.
Herecké kariéry často trvají dlouhá desetiletí, během nichž se vkus publika i kinematografické trendy značně proměňují. I proto se jen těm nejzářivějším hvězdám podaří udržet na výsluní delší dobu, případně skončit ve chvíli, kdy to dává smysl.
Robert De Niro musí v libovolném žebříčku nejvlivnějších amerických herců historie okupovat nejpřednější pozice. Jeho unikátní neústupné charisma, oddanost svým rolím a variabilita, s níž se chápe všech žánrů od lehké komedie až po horor, z něj učinily nedotknutelnou ikonu a osobnost, jejímž názorům veřejnost naslouchá. Pět snímků, v nichž si zahrál, figuruje v žebříčku sta nejlepších filmů americké kinematografie dle tamního filmového institutu. A skutečné klenoty můžeme nalézt i mezi více přehlíženými a upozaďovanými díly, v nichž manhattanský rodák zářil především v 80. a 90. letech.
Barbenheimer, jak se přezdívá souběžně uvedeným blockbusterům Barbie a Oppenheimer, dál válcuje světová kina. Fantasticky hodnocené filmy už dohromady vydělaly skoro 1,1 miliardy dolarů a zasadily se o jeden ze čtyř nejbohatších týdnů v dějinách kinematografie. Pro slavného režiséra Francise Forda Coppolu (trilogie Kmotr) to je v záplavě nepůvodních a hlavně marvelovských projektů natolik skvělá zpráva, že vidí vstupovat průmysl do zlatých časů.
Pro spoustu herců a hereček je představa, že by jimi natočený film mohl vést k pokračování, případně rovnou k letité franšíze, v podstatě splněným snem. Jde o jisté peníze, budou pravidelně vidět a kdo by nechtěl mít ve filmografii další hit?
Cena americké filmové Akademie představuje nejvyšší poctu, jaké může herec či herečka ve filmové branži dosáhnout. Její zisk ovšem skýtá i paradoxy a zásluhy jednotlivých vítězů lze zpochybňovat. Může jim dopomoci jejich dlouholetá prestiž, popřípadě dřívější neúspěch s rolí (či rolemi), za niž by si oscarové vavříny zasloužili víc. A to se děje nezřídka.
