xxmartinxx
22 280 bodů •
8
Vím, že se Haneke silných a důrazných zakončení nebojí, proto se divím, že Bílé stuze pořádný konec chybí. Právě on by jí mohl dopomoct k skutečné bezchybnosti, ale takhle té precizní filmařině chybí přesvědčivá tečka.
Komentáře a recenze 12
Dle počtu bodů
hanys_
18 771 bodů •
4
Severoněmecké Kukuřičné děti před 100 lety. Eine deutsche Kindergeschichte. Artovina až na půdu, protože mistr Haneke. A navíc je to černobílé, víte? 4/10
lamps
15 156 bodů •
8
Humanistická sonda doprostřed skupinky černo-bílých lidských duší, sice takřka bez emocí a bez pointy, kterou bychom v případě běžných příběhových měřítek automaticky a neoblomně vyžadovali, ale zato s nejúchvatnějším a nejčistším obrazovým i hereckým znázorněním jedné filmařské vize za dlouhé roky. Dech beroucí střet andělské nevinny a tvrdé disciplíny s násilnou lidskou zvráceností, kde není důležité kdo nebo proč, nýbrž JAK - snad jediný Hanekeho film, u něhož pokud přistoupíme na mistrovu náročnou psychologickou hru, budeme odcházet s hřejivým pocitem nejen diváckého, ale především čistě morálního uvědomění....
marie-kolarova
2 823 bodů •
9
Žádné karikatury, ale psychologicky velmi přesvědčivé. Až mrazivé, za jakou cenu je možné obětovat osobní vztah principům. A že se jich v tom jednom městečku sešlo tolik, tedy vlastně ani jeden z těch protagonistů nebyl vlídný, lidský, chápavý, milující, jen ten mladý učitel. Jistě, je to koncentrát charakterů, které pomohly zrodit nacismus. Poselství chápu nadčasově jako odpověď na to, jak mohli právě ti slušní, počestní, být dozorci a veliteli koncentračních táborů. A nemyslím tím, jen to, co se dělo v Německu za druhé světové války.
Tamuraa
116 bodů •
9
Mimořádný zážitek. Tak jako u ostatních Hanekeho filmů i tento vyžaduje plné divákovo soustředění, žádné odbíhání na záchod nebo hledání zapadlého pop-cornu. Ti, co z jeho tvorby znají jen Funny Games, budou asi zklamaní, nicméně ten, kdo viděl sugestivní snímek Cache, jistě uzná, že Haneke nestagnuje. Naopak. Těším se na jeho další film, tak jako jsme se těšil na každý nový film Kieslowského.
snek3
82 bodů •
10
Mohlo by to být sociologické pojednání o kořenech generační frustrace v předválečném Německu, která vyústila ve stejně generační přitakání nacistické totalitě. Ale není - aspoň ne tak úplně. Na Bílé stuze totiž provokuje jednoznačné odsouzení patriarchálního modelu rodiny a vesnice, tedy onoho konzervatismu, po kterém se dnes tak často a sentimentálně vzdychá. Haneke se snaží ukázat, že partiarchální instituce /otec, manžel, kněz.../ umožňovaly "uživatelům" nejrůznější despotické akty, nebo dokonce patologické brutálnosti na bližních. Autoritativní styl řízení rodiny okořeněný konzervativním teismem se pak nejvíce promítaly v deprivaci dětí a v jejich agresivních reakcích, resp. zmíněné fašizaci osobností. Toto chápu jako lehounce manipulativní postup /"odmítněme i ty poslední pazbytky někdejší křesťanské morálky, protože ona nebyla jen zdrojem inkvizitorského násilí, ale i moderního nacismu"/, proto je třeba Hanekeovo městečko "Twin Peaks" chápat jako fiktivní konstrukci s mírně přehnanými karikaturami autorit.
