Abychom uvěřili dění na plátně, musíme potlačit nedůvěru a přistoupit na hru, kterou s námi filmaři a filmařky hrají. Ale co když pohyblivé obrázky přijímáme tak ochotně proto, že jejich princip už dávno dobře známe?
Svět opustil významný skladatel filmové hudby Angelo Badalamenti, který se proslavil spoluprací s režisérem Davidem Lynchem. Za svůj život komponoval hudbu k nepřebernému množství úspěšných a hodnotných projektů, ačkoliv si jej Hollywood dlouho nevšímal.
Zvládnout režii celovečerních filmů či seriálů, tedy profesi nesmírně komplexní, vyžadující vůdčí, rozhodnou a komunikativní osobnost, je schopnost často připisovaná lidem s lehce či silně rozvinutým egoismem a diktátorstvím. Pro spoustu filmařů to samozřejmě neplatí, ale o opravdu legendárních hollywoodských režisérech se často dočteme spíše nelichotivé morální verdikty. Následujících šest slavných osobností s oscarovými vavříny a miliony (i miliardami) dolarů na kontě ale podle dostupných informací platí za vlídné lidi s nohama na zemi, kteří se v zákulisí nad nikoho nepovyšují.
Ačkoli se zdá, že devadesátky tu s námi byly ještě včera, opak je pravdou. Přelom tisíciletí nastal před dvaadvaceti lety. Za tu dobu se zvýšila nejen populace či inflace, ale rovněž se zcela zapomnělo na spoustu kdysi slavných a úspěšných herců a hereček. Následujících osmnáct jmen platilo v devadesátých letech za drahocenné hollywoodské harcovníky, ovšem nové milénium jim nepřálo. Dnes na ně vzpomínají jen pamětníci, kteří rádi tráví čas u retro filmů. O koho se jedná?
Film noir jako takový sice rokem 1958 končí, prakticky nikdy ale neupadl do zapomnění. V šedesátých letech sice mnoho post noirů nevzniklo, přesto studená válka a politická situace USA obecně utvářela příhodný podklad. Protože noirové filmy téměř vždy reflektují politické a hospodářské zázemí. Jelikož se v šedesátých letech uvolnila cenzura, kritický podtext mohl nabývat na síle.
Držitel čtyř oscarových nominací za Sloního muže (2x), Modrý samet a Mulholland Drive se od severoamerické Akademie filmého umění a věd dočká čestného uznání. Oscar za celoživotní dílo bude Davidu Lynchovi předán mimo klasický galavečer v rámci Governors Awards 27. října 2019.
Existují různé typy snímků. Někdy máme chuť se pořádně bát u nějakého hororu a jindy si zase hezky pobrečet u romatického "slaďáku". Ale někdy toužíme po tom vyzkoušet něco jiného. Pustit si film, který přináší ojedinělý zážitek a posouvá hranice možností na novou úroveň. V našem článku se tedy podíváme na několik takových "zvláštních" snímků, na které příliš často v kině nenarazíte!
V jisté fázi kariéry se to stane sebegeniálnějšímu tvůrci. Vzpomeňme například Davida Lynche, který po řadě nerozluštitelných surrealistických vizí (Lost Highway, Městečko Twin Peaks) natočil obyčejný film o staříkovi, který vyráží na traktoru do světa (Příběh Alvina Straighta, v originálně výstižnější The Straight Story). Nyní padla nostalgická nálada na dvojnásobného držitele Oscara za sci-fi Gravitace (2013) Alfonsa Cuaróna.
Pokud bych měl odvysílané díly třetí série kultovního seriálu Davida Lynche „Twin Peaks“ přirovnat k některému z jeho filmů, pak má mírou temnoty a obtížnosti dešifrovat obsah asi nejblíž k Lost Highway (1997), možná nejkontroverznějšímu filmovému dílu své doby.
Seriál Městečko Twin Peaks byl v době svého uvedení něco jako zjevení, takový malý zázrak. Troufnu si tvrdit a jistě nebudu sám, že svým postmoderním pojetím výrazně předběhl dobu, a to mimo jiné i faktem, že se jednalo o dílo určené pro televizní médium.
