Big Lebowski

Bratrské duo Joel a Ethan Coenovi, které stojí za kultovními a oceňovanými snímky jako Millerova křižovatka (Miller's Crossing), Fargo, Big Lebowski nebo Tahle země není pro starý (No Country for Old Men), společně pracovalo naposledy roku 2018 na westernové antologii Balada o Busteru Scruggsovi (The Ballad of Buster Scruggs). Od té doby se držitelé čtyř Oscarů věnují vlastním projektům. Nově však mají v šuplíku společný scénář k hororovému filmu, který údajně ocení skalní fanoušci jejich rané tvorby.

Pokud jste to náhodou nevěděli, na 19. listopad připadá od roku 2013 Světový den toalet. Nepostradatelná součást našich životů byla v kinematografii dlouhou dobu tabu a ukazovat prostředníka natolik intimních činností se neslušelo až do roku 1960. Snímek, na který v textu dojde řada, odstartoval podstatně méně diskrétní tvůrčí svobodu, která filmařům dovoluje nad i do záchodových mís situovat nejrůznější situace, které šimrají naše bránice, znechucují i napínají. Seznámíte-li se s následujícími patnácti příklady záchodových filmových scén, které doprovází mírné i pokročilejší riziko spoilerů, návštěva koupelny už pro vás možná nebude tak standardní jako doposud.

Příbuzenské vztahy jsou v Hollywoodu nezanedbatelné. Stejně jako ve většině obchodních sfér, v nichž vás předchází reputace vašeho rodiče nebo staršího sourozence. Za víc než století, během něhož platí především herci a režiséři za hvězdy, jejichž filmografie nabývají kanonických rozměrů, se vyrojila řada rodinných klanů s vícegeneračním rozsahem. Následující dynastie jsou v Hollywoodu nejúspěšnější z hlediska kvality i kvantity filmových děl, na nichž se podílely.

Není neobvyklé, když se hollywoodské hvězdy rozhodnou, že už je nenaplňuje pouze stát před kamerou, poslouchat pokyny a přeříkávat předepsaná slova. Často se stávají režiséry a ještě častěji producenty. Mnohdy samozřejmě ve filmech, kde zároveň ztvární některou z rolí, aby zužitkovaly vlastní mediální potenciál. Stejně učinil i Chris Pine, jehož výkony ve Wonder Woman či To nic, drahá patří k nejvíc chváleným aspektům daných děl. Jeho režijní debut Poolman je však podle dosavadních ohlasů fackovacím panákem letošního ročníku festivalu v Torontu. Leckdo prý příšerný film nezvládne ani dokoukat do konce.

Od chvíle, kdy ve Fargu z roku 1996 nacpal nebohého Stevea Buscemiho do drtičky, se Peter Stormare definitivně zapsal do mysli publika. Švédský herec, jenž dnes slaví sedmdesáté narozeniny, na stříbrném plátně vzbuzuje strach a respekt. V rozhovorech však hýří historkami ze zákulisí natáčení a dokazuje, že filmový průmysl a práci s kreativními lidmi zbožňuje. A je vděčný za to, kam to ve velké konkurenci dotáhl. Pokud mu napíšete obdivný dopis, rozhodně na něj prý odpoví.

Dávno před BANGEREM. a dlouho po Bezstarostné jízdě natočil Terry Gilliam protidrogovou báchorku Strach a hnus v Las Vegas, jejíž překotné tempo a morálně nejednoznačné vyznění si vyloženě říkaly o to, aby film spoustu lidí naštval. Režisér svou imaginaci tentokrát podřídil nechvalně známému literátovi a výsledkem je dodnes značně rozporuplný kult.

Bratři Coenové pokračování sice zásadně netočí, ale hlavní hvězda Big Lebowskiho Jeff Bridges by se k jedné ze svých nejslavnějších rolí ráda vrátila. Postavu ikonického lenocha by totiž i ve svých 73 letech zřejmě dokázal ztvárnit bez větších obtíží.

„Drž hubu, Donnie!“ Okřikování Stevea Buscemiho Johnem Goodmanem je jen jednou z mnoha opakovaných frází, na nichž jsou dialogy kultovní coenovky Big Lebowski postavené. Obskurně přepálený výlet do devadesátek přitom ani po letech neztratil své jedinečné kouzlo.

Seriálový fenomén stanice Fox zažil období největší slávy v devadesátých letech, ale s velkou sledovaností je uváděný dodnes. Žlutá animovaná rodinka ze Springfieldu řešila Homerovy výstřelky a Bartovy klukoviny už ve 732 epizodách, v nichž pochopitelně dostávaly prostor také nezapomenutelné vedlejší charaktery. Následujících jedenáct postav se objevilo v jediné epizodě, přesto na ně diváci a divačky nikdy nezapomenou.

Nová filmová adaptace jedné z nejslavnějších her Williama Shakespeara na sebe přitahuje hodně pozornosti. Ať už formálními kvalitami nebo obsazením černošských herců do rolí, které z pohledu předlohy i historie náleží bělochům. The Tragedy of Macbeth v prvé řadě nabízí hutné prolnutí divadelní a filmové řeči, a ačkoli v nekonečné sérii shakespearovských adaptací nenabídne revoluční dramatický impuls, tento skvěle obsazený a nasnímaný film skýtá dost pozoruhodných aspektů.