Osvícení

Některé nezodpovězené otázky kinematografie pálí publikum dnes stejně jako v době premiéry. Zastaví se káča na konci Počátku (Inception)? Co je v kufříku v Pulp Fiction? A v neposlední řadě: Mohl se Jack zachránit na těch pitomých dveřích, kdyby se s Rose jen trochu snažili? Odpověď různými více či méně důvěryhodnými experimenty hledal sám režisér Titaniku James Cameron, ale i řada jiných vědátorů s příliš velkým množstvím volného času. A nyní se k nim bude moct připojit kdokoliv, kdo si ikonickou rekvizitu za enormní částku koupil.

I mistr hororu se někdy utne. Spisovatel Stephen King je nejprodávanějším knižním autorem současnosti, jeho díla mají globální věhlas a řada z nich posloužila jako inspirace pro jedny z nejmilovanějších filmů kinematografie. Přece se mu však občas vytýká (podobně jako například Stevenu Spielbergovi) způsob, jakým své vzrušující příběhy odhalující lidskou temnotu a brutalitu zakončuje. Zpochybňovaná zakončení románů Osvícení nebo To King obrátil v ukázkový kompromis v knize Mlha (The Mist), již roku 2007 úspěšně zfilmoval Frank Darabont (Vykoupení z věznice Shawshank). Konec filmu spisovatelův ambivalentní přístup vytěžil velmi jednoznačně a drasticky, přičemž King Darabontovi přiznal, že udělal dobře. Vyvarujte se dalšího čtení, pokud nechcete příběh vyspoilerovat.

Rok 2004 zastihl Zacka Snydera ještě v příčetném stavu. Tehdy osmatřicetiletý filmař v březnu toho roku uváděl do amerických kin svůj celovečerní debut, s nímž si sice ukousl pořádný krajíc, ale dokázal ho spořádat bezesporu důstojně. Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead) byl nejen zábavným a skutečně originálním remakem kultovky George Romera ze 70. let, ale navíc společně s následujícím Snyderovým filmem 300: Bitva u Thermopyl (300) pomohl ustanovit vizuální styl, který se v první dekádě 21. století pokoušela spousta filmařů napodobit.

Pokud k tomu máte vlohy, hrát filmového padoucha může být velice vděčné. Mnozí ikoničtí herci a herečky to preferují před úlohami klaďasů, které sice mají větší prostor a navrch i sympatie dané morálně žádoucím postojem. Skvělí záporáci jsou kořením průměrných žánrových filmů a tažnou silou těch hodnotných a kreativně napsaných produkcí, v nichž neříkají jen prázdné fráze, jde z nich strach a nutí k zamyšlení. Ať už jde o zcela smyšlené psychopaty, mocné byznysmeny s předobrazy v realitě nebo o kontroverzní historické figury, následující seznam zaměřený na oscarové herecké výkony v záporných rolích představí výkvět těch vskutku památných filmových postav. Americká Akademie možná zcela ignorovala Anthonyho Perkinse v Psychu, Jacka Nicholsona v Osvícení (The Shining) nebo Roberta Mitchuma v Lovcově noci (The Night of the Hunter) i Mysu hrůzy (Cape Fear), avšak v minimálně v těchto případech vložila Oscara do těch správných úlisných rukou.

Australské horory představují samostatnou kategorii od 70. let, kdy tamní kinematografie prošla tvůrčí renesancí a vedle hodnotných děl Petera Weira nabídla různé odnože exploatačního žánru, v nichž lidští protagonisté sváděli nerovný boj s tamní nezkrotnou přírodou. Po úspěchu loňské duchařiny Mluv se mnou (Talk to Me), která díky studiu A24 ohromila publikum po celém světě, se dveře pro „Aussie horory“ otevírají dokořán. A to se ještě dost nemluví o další tamní žánrové senzaci s názvem Late Night with the Devil, která zatím bezvýhradně nadchla festivalové obecenstvo a také Stephena Kinga, jenž z ní „nemohl spustit oči“. Nezávislý retro snímek s vycházející hereckou hvězdou Davidem Dastmalchianem (Oppenheimer) vyjde v polovině března ve vybraných amerických kinech i na streamovací službě Shudder a představuje se v první originální upoutávce.

Výroba pokračování se stává standardem i v případě sebeméně úspěšných titulů, avšak se silným a odlišným konceptem mohou mít sequely nepopiratelné kouzlo. U sérií aplikujících polonávazné vyprávění, kdy každá další část rozvíjí kompletně jiný příběh a klade před hrdiny nové cíle, se nezřídka jede podle rovnice „čím větší, tím lepší“. Tvůrci však čas od času vsadí na moment překvapení a na etablovanou látku naváží stylem, který zcela převrací žánrovou polohu a někdy i explicitně komentuje charakter předchozích dílů. To se týká i následujících deseti filmů, jež pokračovaly v konkrétně škatulkovaném příběhu velmi neotřele – ať už v ryze pozitivním, nebo spíš záporném smyslu.

Přestože Jack Nicholson už více než dekádu žádný film nenatočil, jeho filmografie přesto zůstává jednou z nejsilnějších všech dob. Za pozornost v ní stojí i leckteré menší snímky, jež sice nedosahují popularity Přeletu nad kukaččím hnízdem (One Flew Over the Cuckoo's Nest), Osvícení (The Shining) či Čínské čtvrti (Chinatown), přesto je provází velmi zajímavá historie.

Ačkoli by už mělo jít o samozřejmý a trvalý postoj, na 25. listopad připadá Mezinárodní den boje proti násilí páchanému na ženách. Všem, kteří nad význačností tohoto sdělení pochybují, mohou otevřít oči následující filmová a dokumentární díla. Některé snímky se k dané tematice vyjadřují nepřímo, popřípadě zasazují ženské revenge příběhy do atraktivních žánrových schémat. Jiné dané téma artikulují otevřeně a vztahují se ke skutečným událostem kolem útlaku žen, domácího násilí, znásilnění nebo hnutí MeToo. Představíme si tři základní linie tvůrčího přemýšlení o těchto námětech – od faktických dokumentů přes seriózní filmová zpracování až po atraktivní žánrové příběhy, v nichž hrdinky mohou dojít konečné satisfakce, která jim v realitě často uniká.

Jestliže film je médium, které s publikem komunikuje prostřednictvím zvuku a obrazu, francouzské mysteriózní a fantaskní drama Pět ďáblů lze považovat za revoluční počin. Snímek režisérky Léy Mysius, jenž od tohoto týdne můžete vidět v tuzemských kinech, totiž vypráví o desetileté dívce Viky (Sally Dramé),jíž abnormálně vyvinutý čich umožňuje poznávat minulost a dokonce cestovat časem. Úžasná schopnost jí rovněž vyjevuje a objasňuje komplikované rodinné vztahy. Nadčasový příběh z odlehlého alpského městečka je dostatečně vtahující, nicméně nechává za sebou mnoho nezodpovězeného a neotřelou zápletku neumí podat podobně neokázalou formou.

Hororový žánr je v kinematografii trvale na vzestupu a filmaři či filmařky z celého světa jeho prostřednictvím realizují své hollywoodské sny. Australská sourozenecká dvojice Philippou nedávno uvedla velebený snímek Mluv se mnou a v říjnu pocítíme hrůzy indické mytologie v napínavém filmu Démon ve mně (It Lives Inside). Celovečerní debut indického rodáka Bishala Duttyho, který formovaly jeho kulturní kořeny i vztah k americké popkultuře, se představuje ve druhé znepokojivé upoutávce.