Constantine

Constantine z roku 2005 je typickým příkladem filmu, který byl ve své době považovaný za trestuhodně bezpečnou a poněkud unylou adaptaci mnohem odvážnější a drsnější komiksové předlohy. Po letech se okolo něj však rozprostřel dostatečně silný nostalgický opar, aby veřejnost začala žíznit po návratu Keanu Reevese v roli cynického lovce démonů. Z někdejší hvězdy Matrixu se navíc stala lukrativní memová celebrita podpořená úspěchem Johna Wicka, projekt se tedy nakonec skutečně dal do pohybu.

Od chvíle, kdy ve Fargu z roku 1996 nacpal nebohého Stevea Buscemiho do drtičky, se Peter Stormare definitivně zapsal do mysli publika. Švédský herec, jenž dnes slaví sedmdesáté narozeniny, na stříbrném plátně vzbuzuje strach a respekt. V rozhovorech však hýří historkami ze zákulisí natáčení a dokazuje, že filmový průmysl a práci s kreativními lidmi zbožňuje. A je vděčný za to, kam to ve velké konkurenci dotáhl. Pokud mu napíšete obdivný dopis, rozhodně na něj prý odpoví.

Na první pohled se jedná o negativní téma. Hollywood nepřestává resuscitovat a prodlužovat zajeté série a po mnoha letech oživuje filmové postavy, které by se už dle selského rozumu vracet neměly. Jejich popularita však mnohdy přetrvává a chystaným projektům mohou vlít do žil novou krev. Bez nich by ostatně ani neměly valný smysl, a jak ukázal třeba Top Gun: Maverick, poctivá nálož inovativní nostalgie se nesmí podceňovat.

Herecké kolegy přiváděl svým metodickým herectvím na place k šílenství. Manželce vyhrožoval smrtí. Zřekl se Hollywoodu a pourážel, koho mohl. Shia LaBeouf, který šel kdysi z jednoho blockbusteru do druhého (Constantine, Já, robot, Indiana Jones a Království křišťálové lebky, série Transformers), je bezpochyby talentovaný, avšak také nevyrovnaný člověk. Nyní se zdá, že konečně našel vnitřní klid.

Gabriele Amorth, jenž zemřel roku 2016, je nejproslulejším exorcistou moderní doby. Třicet let působil jako vrchní vatikánský vymítač a napsal sérii knih, v nichž se svou mýty opředenou činnost pokoušel přiblížit laické veřejnosti. Italského kněze, jenž údajně provedl desítky tisíc obřadů exorcismu, nyní ztvárňuje Russell Crowe v americkém hororu Papežův vymítač, vycházejícím z Amorthových memoárů. A bohužel také z tradic a klišé hollywoodských filmů o démonech a posednutí, které marně následují efekt původního Vymítače ďábla.

Špatné recenze nemusí nutně znamenat, že film neuspěje u publika či alespoň u určité části, z odsuzovaných či přehlížených děl se pak lehce stanou klasiky či kultovky. To je případ následujících jedenácti snímků, které navzdory kritickým odsudkům v kinech jednoznačně vydělaly nebo se časem zapsaly do pomyslného zlatého fondu kinematografie.

Začátkem měsíce vyšla očekávaná hororová hra The Callisto Protocol, v níž se hlavní role ujal Josh Duhamel (série Transformers) a v jedné z vedlejších postav září Karen Fukuhara (Kimiko z The Boys), přičemž herci hře propůjčili nejen svůj hlas, ale i tvář.

Režisér Francis Lawrence nás v novince Netflixu zve na návštěvu světa, v němž se utváří a organizují lidské sny. Snivokraj si ale navzdory mnoha kladům půjčuje výhradně již známé motivy a prostředí s neomezenými možnostmi prodává pod výrobní cenou, která dosáhla na 150 milionů dolarů.

Zprvu se nezdálo, že by se Constantine režiséra Francise Lawrence zapsal do dějin zvlášť tučným písmem. Tržby jakžtakž dorovnaly rozpočet, kritické přijetí se jakžtakž vyšplhalo nad průměr a komiksoví fanoušci nebyli příliš nadšení ze změkčení předlohy Hellblazer. Jenže čas je nejlepší lékař a producenti po dlouhém období náznaků potvrdili, že po dvou dekádách pracují na pokračování.

Pokud jde o adaptace herních hitů, šlápl do toho Netflix ve velkém. Na svém kontě má hned několik fantasticky hodnocených seriálů (Arcane: League of Legends, Castlevania, Cuphead na scénu!), současně se ale slavné streamovací službě letos povedlo přidat do knihovny i jednu z nejhorších adaptací vůbec, a to hraný seriál Resident Evil: Lék.