Když si Chuck bral Larryho

Oscarový scenárista Bokovky Alexander Payne se při psaní další komedie na téma „přátelství mezi chlapy“ pustil na hodně tenký led. V originální romanci Když si Chuck bral Larryho udělal ze dvou kámošů na život a na smrt zákonem registrované partnery, ačkoliv oba jednoznačně preferují opačné pohlaví. Zápletka společně s hlavními představiteli Adamem Sandlerem (Padesátkrát a stále poprvé, Kurs sebeovládání) a Kevinem Jamesem (Hitch) naznačuje, že by mohlo jít o jeden z komediálních vrcholů roku. Chlouby brooklynského hasičského sboru Chuck Levine (Sandler) a Larry Valentine (James) by jeden pro druhého obětovali život. Jsou to nejlepší kámoši, přestože se liší jako den a noc. Zodpovědný vdovec Larry se snaží všechen volný čas strávit se svými potomky, naopak pohodář Chuck se častým střídáním partnerek pokouší vyhnout tomu, aby kdy nějaké potomky měl. Když ho tedy Larry s ohledem na nesmyslný byrokratický předpis požádá, aby podepsal formulář stvrzující, že spolu žijí v jedné domácnosti, aby si tím pojistil, že dětem bude vyplacena jeho životní pojistka, Chuck ho bezstarostně podškrtne. Asi by se nic nestalo, kdyby na jednom úřadě nezačal řehtat znuděný úřední šiml (Steve Buscemi), který má pocit, že v tom jejich hnízdečku lásky není něco v pořádku. Chuck a Lary tedy před zraky šokovaného okolí začnou jako o život předstírat, že se mají opravdu rádi (tak nějak jinak rádi). Na obhajobu svého vztahu si do konce najmou roztomilou právničku (Jessica Biel), což se posléze ukáže jako kardinální chyba. Těžko se totiž předstírá homosexualita člověku, který se až po uši zamiluje do ženské. Protože komedie Když si Chuck bral Larryho vznikala přímo v produkční společnosti Adama Sandlera Happy Madison, mohl si dovolit posadit na režisérskou stoličku svého oblíbence Dennise Dugana, pod nímž natočil už tři komedie. „Pracovat s Adamem je opravdová radost, protože to není „jen“ herec, který odříká svoje řádky, ale také mluví do scénáře, do režie a chodí i do střižny,“ říká režisér. Kromě něj mu ale „komplikovali práci“ i ostatní herci – elitní komici, kteří prakticky nepřetržitě improvizovali, nicméně tak zábavně, že se kvůli tomu za pochodu přepisoval scénář. Naštěstí vždycky k lepšímu.