xxmartinxx
22 280 bodů •
8
Útrpný pohled venkovského faráře, který Laydu nasazuje v první minutě filmu, na mě působil velmi hrůzostrašně - bylo mi jasné, že už ho nesundá. Což se i potvrdilo, jenže mi přišlo, že Bresson se právě tomu trpitelství tak trochu vysmívá. A pokud nevysmívá, tak aspoň točí tak, že se mu musím vysmívat já. V podstatě je to film s nesnesitelným protagonistou, který nedokáže plnit své povinnosti, neustále se zmítá v bolestech fyzických a psychických a bez přestání se kvůli tomu lituje. S věřícími komunikuje ve frázích a pár úspěchů, kterých se dočká, mu osud prakticky ihned maže. Má to být metafora nemocné církve, která už dnes nedokáže nikoho skutečně vést a jejíž úspěchy už zdaleka nedorovnávají počet selhání? Asi nemá. Asi to má být hluboké podobenství o Ježíšově utrpení. Ale nedokážu nad tím jihnout jako Bazin. To ale neznamená, že můj zážitek nebyl, myšleno zcela v dobrém, silný, i když jiným směrem.
Deník venkovského faráře
Diário de um Pároco de Aldeia
Diario de un cura rural
Diário dum Pároco de Aldeia
Diary of a Country Priest
Dziennik wiejskiego proboszcza
El diario de un cura de campaña
En landsbypræsts dagbog
Het dagboek van een dorpspastoor
Il diario di un curato di campagna
Maalaispapin päiväkirja
Prästmans dagbok
Tagebuch eines Landpfarrers
To imerologio enos efimeriou
