Žert

76%

Komentáře a recenze 9

Dle počtu bodů
Pete69
Pete69
29 851 bodů
6.5
Velmi oceňovaný až přeceňovaný Žert se mě osobně moc nedotknul. Jistá paralela se Švadndrlíkovými Černými barony, slabá hlavní dějová linka která se line kolem pomsty a to vše protkáno lidovými písněmi.. trošku zmatek. Josef Somr jako herec menších rolí ( mám tohoto herce velmi rád ) mi sedi daleko více, než když na něm film stojí. Žert mi prostě nesedl.
xxmartinxx
xxmartinxx
22 284 bodů
6
Nemám nic proti tomu, když je hlavní hrdina filmu nesympatický. Jenže u Žertu mi není jasné, jestli je to záměr a hrdina má být hajzl, nebo omyl a hrdina má být normální člověk "donucený" okolnostmi k hajzlovství. Když film nedokáže vysvětlit ani tohle, jak může chtít vysvětlit cokoliv dalšího?
hanys_
hanys_
18 771 bodů
4
Chápu jak, co a proč, ale už jen ta sofistikovaná Somrova pomsta byla leda tak k pousmání, navíc když mu to tak ještě vyšlo, tak jsem se už regulérně smál. Do toho ty vsuvky lidových zpěvů a tanců, vážně? Jediné co jde vychválit je ta pasáž u PTP a pak asi Munzar, z toho jeho ledově přátelského pohledu šla fakt hrůza. "Ty vole, tebe jsem bít nechtěl."
Sheldon
Sheldon
16 059 bodů
10
ert zkrátka není jednoduchá podívaná, ale pokud tento film neznáte, tak si ho rozhodně nenechte ujít. Výpovědní i umělecká hodnota snímku je totiž rozhodně vysoká a v rámci domácího filmu patří snímek určitě mezi první desítku nejlepších filmů. Jireš o filmu trefně poznamenal:,, „Žert je film o nešťastných obětech, které mají paměť a o šťastných vinících, kteří paměť ztrácejí.“
filmfanouch6
filmfanouch6
12 644 bodů
10
Za socialismu muselo do trezoru jít mnoho pro soudruhy nehodících se filmových pecek. Jaromil Jireš poté v rámci Československé nové vlny poté nejspíš není tak provařeným jménem jako Miloš Forman, Jiří Menzel či Věra Chytilová, jeho Žert adaptující stejnojmenný román Milana Kundery ovšem patří jeden z těch nejpamětihodnějších trezorových filmů. A nejen díky čerstvému úmrtí Josefa Somra v jedné z jeho nejlepších rolí se na film dá vzpomínat poměrně často. I proto, že je po 50 letech pořád bravurní. Na filmovém Žertu se vedle Jireše po scenáristické stránce podílel i sám Milan Kundera a nebylo tak nutné se obávat znesvěcení Kunderovy románové prvotiny. Samotný román vyšel v roce 1965 a Kundera byl s filmovou adaptací velmi spokojený. Doba vydání a tehdejší politické poměry ovšem byli základním kamenem úrazu, přičemž je Žert jedním z těch filmů, který si zakázání vysloužil především díky faktu, že byl kritikou tehdejší politické situace a je tak jízlivou satirou, že nejspíš musel i pár soudruhům promluvit do duše. A proto musel rychle zmizet z lidského dohledu. Samotná zápletka se přitom dle samotného titulu vlastně rozjede zcela nevinně a bez hlubších úmyslů, utahování si ze socialistických ideálů a cílů ovšem jednoduše bylo nepřístupné. Žert tak funguje jako výpověď o době, kterou si sice někteří stále mají potřebu idealizovat a říkat, že za komoušů přeci jen bylo líp, Žert si ovšem svůj zákaz vysloužil především díky faktu, že skutečně nasazuje zrcadlo a připomíná nemilé období československých dějin. Josef Somr tu vedle výpravčího Hudičky z Ostře sledovaných vlaků předvádí pravděpodobně svůj nejvýraznější výkon ve své kariéře, kdy dokázal přesně vystihnout oběť zhnusenou a krapet znuděnou standardy poměrů tehdejší doby, kdy se s lidmi jednalo jako s pochybnými existencemi, aby se z člověka rázem morálně pochybná existence stala. Iniciativě Ludvíka v podání Somra se tak v podstatě nelze divit, kdy by sice šel snadno označit za tragického antihrdinu, kterému jeho doba nepřeje ani s dosáhnutím cílů v rámci vendety, výpověď Žertu je ovšem nejen tragická, ale i realistická. Monstra tvoří jen další monstra. Žert v součtu vyznívá tragikomicky, kdy člověk nemusí nutně na světě pobývat několik dekád, aby mu došlo, že se tady řeže do pravého masa. Někteří se s pokračující socialistickou nadvládou smířili, jiní (v případě dožití) trpěli až do roku 1989. Filmový Žert je navíc i díky účasti Kundery tím typem adaptace, který stěžejní motivy a přesah původního díla neosekal a nespláchl, v rámci flashbacku sázejících na POV a řaděním Jireše mezi Československou novou vlnu spojovanou především s výjimečnými a přesahovými díly, kterým Žert bez pochyby je....
hrumsrt
hrumsrt
9 335 bodů
7
Většina by při vyjmenovávání největších českých spisovatelů jmenovala osoby jako Jan Neruda, Karel Čapek nebo třeba Alois Jirásek, ale že jím je nakonec možná právě nejmladší Milan Kundera, tím leckoho překvapíte. Je rok 1967 a vy napíšete tohle.. Neuvěřitelný stín událostí budoucího roku 1968. "Venku bylo tak škaredě, že by ani komunistu ven nevyhnali." I když jde o jiný citát, který není tím vtípkem, jaký spáchal hrdina příběhu Ludvík, osudy protagonistů byly v lecčem podobné. Žert jako jiná díla s podobným tématem funguje jako obraz nepěkné minulosti a důkaz, jak děsná doba to byla.. Za sebe pořád nerozumím, že se Evropa neinspirovala politickému smyšlení v USA a tuhle stranu po tom všem nezakázala. Tohle sice není jeden z těch příběhů, který by ukazoval její bestiálnost, ale opět vykresluje nepříjemnou dobu, kterou tihle političtí představitelé vytvořili a tolik let hrdě udržovali. Snímek není úplně povedenou adaptací, v 60. letech se hodně rozvolňovalo a filmaři experimetální tvorbou nešetřili. Proto vzniklo několik magických poetických snímků, které si dobu romantizují a postavy řeší existencionální dilemata, tady to nemá takovou sílu a není to tolik ku prospěchu jako při stějne starém Spalovači mrtvol, ale jednoznačně využívá podobných technik zobrazování a pořád se mu to daří. Není to úplně nejkoukatelnější snímek, ale má silné téma a odvážné provedení. A také bezesporu životní výkon nedávno zesnulého Josefa Somra! 75%
mojmir.sedlacek
6 033 bodů
8
Minulost, k níž se Ludvík upíná, je už dávno pryč. V podobě, v jaké ji znal a chápal, neexistuje – doba pokročila a nyní se hraje podle jiných pravidel, což metaforicky (a bolestně) zjistí. Než se tak stane, snaží se Ludvík realizovat ďábelský plán – chce se pomstít Pavlovi prostřednictvím svedení jeho manželky, s níž se náhodou potká. Zatímco stárnoucí žena vzpomíná na prchavou radost svého mládí, kdy lidé zpívali a všude byla cítit naděje, pro Ludvíka se jedná hlavně o dobu, kdy pár řádků napsaných z legrace mohlo zničit život. Jakkoli se však cynický svůdník snaží, jeho msta se zcela mine účinkem – a společně s chřadnutím jeho plánů se zadrhne i do té doby plynule šlapající vyprávění. Společně se svým beznadějným antihrdinou doklopýtá do konce a podtrhne tak maximální subjektivitu celého filmu. Více zde
stantheman
stantheman
2 399 bodů
9
Skvělý film...zhlédl jsem ho 44 let po premiéře a zasáhl mě v celé šíři...skvělý Somr i Munzar. Nádhera...poctivý , přesvědčivý , poetický a pro duši drsný film.
dědoušek
31 bodů
10
...až to s člověkem otřásá...