Name: Božské děti
Released: 1997
Duration: 89 min
Rating: 77
Cast: Mohammad Amir Naji, Amir Farrokh Hashemian, Bahare Seddiqi, Nafise Jafar-Mohammadi, Fereshte Sarabandi

Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý po jednom páru bot. Zahřiny střevíce byly už tak sešlapané, že musely k ševci. Ali sestřiny botky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Uvědomit si dosah takové ztráty pro dvě chudé íránské děti je pro nás, zhýčkané Středoevropany, velmi těžké. Do školy musí oba v něčem chodit a ve škole dokonce sportovat. Otec peníze na nové nemá a maminka je nemocná. Přiznat se ke ztrátě rodičům by nikam nevedlo. Co si počnou? Spásný nápad dělit se o Aliho kecky se sice zdá jako momentální řešení, ale jen na chvíli. A Ali to ví. Musí se o svou sestru postarat. Ale jak?

Herci a tvůrci 53

Mohammad Amir Naji

Aliho otec

Amir Farrokh Hashemian

Ali

Bahare Seddiqi

Zahara

Nafise Jafar-Mohammadi

Roya

Fereshte Sarabandi

Aliho matka

Kamal Mirkarimi

asistent

Režie:

Majid Majidi

Scénář:

Majid Majidi

Hudba:

Keivan Jahanshahi

Komentáře k filmu Božské děti 5

Pete69

29 851 bodů 22. 10. 2023

Jednoduchý přímočarý film, který zaujme svou lidskostí a jednoduchostí.. život chudé rodiny v Arabském světě, příběh pár párů bot .. To jsou Božské děti. Jednohubka, která není zbytečně natahována, přesto dokáže říci vše, co potřebuje. Moc pěkný film - 80%.

xxmartinxx

22 280 bodů 21. 6. 2010

Velmi povedený film, tak trochu jiný, působící na city, ale opět tak trochu jinak. Naplno se zde ukazují rozdíly mezi světy a co znamená pro jednoho pár bot se nám může zdát až směšné. Možná trochu sázka na jistotu, ale jinak svým způsobem velmi silné.

lamps

15 156 bodů 25. 4. 2016

Zkritizovat nedůstojné sociální podmínky prostřednictvím takřka pohádkového, z naivní dětské perspektivy podávaného příběhu byl skvělý nápad. A jakkoli formální zpracování neláme rekordy v umělecké ani emocionální tvorbě a za podobně laděným Milionářem z chatrče zaostává film skoro ve všech ohledech, výsledný dojem zahrnující mimo jiné snad všechno, co jinde tak kritizujeme (od morální vševědoucnosti až po viditelné emocionální vyděračství), mohl být jen těžko lepší a sympatičtější. Majid Majidi se velmi obratně protáhl mezi všemi klišé, nechal promluvit svou lásku k řemeslu a dal svým postavám natolik živou a uvěřitelnou podobu, že bych se i styděl nefandit jim a neprožít s nimi těch 90 minut až do úplného, mimochodem opravdu dojemného konce.