Name: Slečinky z Rochefortu
Released: 1967
Duration: 122 min
Rating: 74
Cast: Catherine Deneuve, George Chakiris, Françoise Dorléac, Jacques Perrin, Michel Piccoli

Francouzský muzikál Slečinky z Rochefortu (v originále Les demoiselles de Rochefort) sleduje příběh dvou sester, Delphine a Solange, které v přímořském městečku vyučují balet. Obě hledají v životě svou pravou lásku a plánují odchod do Paříže, kde by se Delphine mohla více věnovat tanci a Solange hudbě. Všechny plány se ale změní poté co do života Solange náhle vstoupí šarmantní americký skladatel Andy Miller… Hlavní postavy sester si zde zahrály slavné francouzské herečky Catherine Deneuve a Françoise Dorléac, jež byly sestrami i v reálném životě. Slečinky z Rochefortu se zároveň staly jejich poslední spoluprací před kamerou, neboť krátce po premiéře Françoise Dorléac tragicky zahynula při automobilové nehodě.

Herci a tvůrci 93

Catherine Deneuve

Delphine Garnier

George Chakiris

Etienne

Françoise Dorléac

Solange Garnier

Jacques Perrin

Maxence

Michel Piccoli

Simon Dame

Jacques Riberolles

Guillaume Lancien

Režie:

Jacques DemyAgnès Varda

Scénář:

Jacques DemyJulian More

Hudba:

Michel LegrandJacques Demy

Komentáře k filmu Slečinky z Rochefortu 2

xxmartinxx

22 280 bodů 6. 8. 2017

No dějově hrozně předimenzované, ale barevný je to hezky a aranžmá v reálném prostředí tvoří fajn kontrasty.

Klajnik

8 589 bodů 28. 2. 2024

Chazellova inspirace tímto filmem je zjevná a jeho La La Land jsem si opravdu užil. Slečinky jsou sice krásně barevné a všechno to úhledné prostředí oku lahodí, jenže to, co se v tom prostředí odehrává, mě vlastně jenom sralo. Opravdu jsem nepropadl žádné pozitivitě ani snu o štěstí. Tohle totiž bylo natolik přeslazené, až jsem se z toho osypal a snil leda tak o konci. Takové Zpívání v Dešti mi přišlo veselé a rovněž mě tam bavila hudební čísla (a to jak melodií/zpěvem tak i bláznivou choreografií). Slečinky z Rochefortu mě ale fakt rychle začaly obtěžovat tím, jak každá postava skřehotavě proklamuje, jak touží po lásce nebo na nějakou lásku vzpomíná a divák musí jen čekat, než na sebe narazí ty správné postavy. Obsahově je to nezajímavé a hezké barvičky to neutáhnou. Vím, že by muzikálová čísla měla být jakýmsi rozšířením reality, kterou postavy prožívají, ale nesmí to být moc in your face protože show don’t tell a hudba prostě musí být dostatečně rytmicky a lyricky podmanivá/strhující, což se většině muzikálům prostě nezdaří. Zde jsem si dokonce rozpomněl, proč jsem muzikály dříve (než jsem viděl těch pár dobrých muzikálů) nesnášel: Postavy několik minut zpěvavě opakují něco, co jsem pochopil po 10 vteřinách, načež jsem nucen další minuty ztrácet čas u písničky, jejíž smysl už pochycen byl, a kterou si nedokážu užít, protože se mě prostě dost nebaví hudebně ani choreograficky.