Noc předtím

Fotbal jako nikdy předtím. Nesledujeme samotnou hru, nezajímá nás míč, šance nebo góly. Kameru zajímá pouze jeden hráč. S míčem i bez něj, ať běží, chodí nebo stojí. Sledovaným není ledaskdo, ale George Best, skvělý záložník Manchesteru United z přelomu 60. a 70. let. V jeho rodném Severním Irsku se dodnes říká: „Maradona good, Pelé better, George Best." Během 90 minut hry z něj nespustíme oči. Zabírá ho střídavě osm 16mm kamer, z různých úhlů a vzdáleností. Vidíme hráčovu zdánlivou ležérnost, nedbalou eleganci. Ostatně oblékal se jako hvězda populární hudby, styl ? la Best něco znamenal, Právě od dob Besta jsou fotbalisté společenskými celebritami. O přestávce hráč odpočívá v šatně, bezmála tři minuty se dívá do kamery, pohne rty, chvílemi mu zrak sklouzává bokem. Poté sledujeme jeho boty, ponožky. Žádných biografických informací se nedočkáme, ve filmu vlastně neuslyšíme slovní komentář. Pohyby a gesta jednoho těla v dresu doprovází pouze povzbuzování fanoušků na tribunách a občasná hudba. Působivost nezvyklého portrétu se násobí, pokud víme něco o Bestově životě. Například detailní záběr nezdravých úst připomene jeho divoký životní styl. Alkohol, nevázaný sexuální život a gamblerství vedly k vynechávání tréninků, špatné disciplíně a koneckonců i předčasnému konci vrcholové kariéry (ve 27 letech). Následující desetiletí se vedle fotbalu pevně držel láhve a skandálů, alkoholu se nevzdal ani po transplantaci jater v roce 2002. O tři roky později zemřel v nedožitých 60 letech, za pozornosti médií celé Británie.