John Carter: Mezi dvěma světy

Disney je největší zábavní společnost světa se staletou tradicí a tak rozsáhlou knihovnou filmových děl a práv, že vedle finančních Goliášů mezi nimi přirozeně najdeme i velké průšvihy. Studiu pod vedením Boba Igera se z kasovního hlediska nepovedl především minulý rok, kdy série drahých produkcí včetně několika marvelovek a nového Indiana Jonese v kinech neuspěla a nejvýdělečnějším studiem se mohl stát konkurenční Universal. Ohlédneme-li se do nedávné historie, Disneyho filmová tvorba je tržebními fiasky naplněná podobně jako miliardovými hity. Představujeme deset nejbolestivějších propadáků, které v kinech tratily stovky milionů dolarů.

Před deseti lety se do kin dostal suverénně nejdražší a nejambicióznější zombie snímek historie, jehož tvůrci si stanovili ojedinělé cíle. Herec a producent Brad Pitt hodlal namísto akčního blockbusteru vytvořit odvážný geopolitický komentář, čímž by se Světová válka Z přiblížila své vrstevnaté a nelineární knižní předloze. Výrobu provázela řada problémů především se scénářem, který se v průběhu přepisoval a jehož revize si vyžádala přetočení čtyřiceti minut hotového materiálu.

Do velkých studiových produkcí hollywoodské společnosti každoročně pumpují miliardy dolarů a jejich návratnost je vrtkavá. Zvlášť v posledních letech se zdá, že výdělečné tituly z řad blockbusterů se smrskly na komiksové adaptace či legacy sequely jako Top Gun: Maverick. Následujících deset filmů natočených po roce 2010 mělo obří rozpočty, hvězdné obsazení a mohutnou reklamní kampaň, přesto v kinech propadly a dnes si je pamatuje málokdo.

Kdo viděl Hru o trůny, chce do Dubrovníku. Milovníci Vinnetoua si nenechají ujít Plitvická jezera a to ani nemluvím o nástupišti 9 a 3/4 na londýnském vlakovém nádraží. Filmové lokace zkrátka lákají fanoušky a fanynky z celého světa. Vyfotit si místa, kde se natáčel oblíbený film nebo seriál, je zážitkem na celý život.

Společnost Walt Disney má v kinematografii obrovskou tradici a na poli animované tvorby jí náleží výsadní postavení minimálně od roku 1937, kdy uvedla první celovečerní animák Sněhurka a sedm trpaslíků. V poslední dekádě ale Myší dům vytváří miliardové impérium jednak z Marvelu a Star Wars, jednak z hraných předělávek svých kreslených klasik. Těch existuje zatím osmnáct, ale stále se najdou takové tituly, které modernímu kabátu odolávají. A minimálně v jednom případě je odpor vůči nové verzi vskutku dlouhodobý a všeříkající.

Poslední dekáda sice byla z pohledu nominálních tržeb pro Hollywood úspěšná, ale zdání klame. Zatímco všude vidíme jen filmy od Marvelu, které dokázaly ovládnout trh díky vyprávění na pokračování a bezprecedentnímu cílení na fanoušky, o bezpočtu drahých propadáků se mimo odbornější analytické kruhy moc nemluví. Koronavirus poprvé v historii přerušil hollywoodskou výrobu, streamovací služby otevřely náruč ještě zběsilejší vlně pirátství a velká studia v čele s Disneym jsou zadlužená až po uši. Rostoucí divácký nezájem a produkce „na jistotu“ v mnohém připomíná situaci, v níž se Hollywood ocitl už v padesátých a šedesátých letech. A jak si ukážeme, žádná změna není v kinematografii náhlá a náhodná. Současná situace sice v mnohém připomíná hollywoodské poválečné tápání, ale ve skutečnosti jde o lineární vývoj, který nám jistě brzy připraví další filmovou revoluci.

I ty nejepičtější příběhy, odehrávající se v průběhu mnoha desítek let, nemusí končit happy endem. Platí to i pro filmovou adaptaci knihy Edgara Rice Burroughse, s níž Hollywood zápolil celých osmdesát let. Roku 2012 konečně dorazil do kin snímek John Carter: Mezi dvěma světy, který byl obřím kasovním propadákem a na který se dnes můžete podívat od 22:30 hodin na Nově.

Ačkoli se dokázali prosadit a být hlavními tvářemi velkých hollywoodských produkcí, spolupráce s následujícími herci a herečkami se studiím v posledních letech moc nevyplácí. Jejich filmy totiž místo očekávaného výdělku často končí v obrovském minusu, tudíž není vyloučené, že mnoho z nich už v úspěšném velkofilmu nikdy neuvidíme.

Následující desítka filmů má svou kvalitu a jistou fanouškovskou základnu, ovšem v kinech propadla na úkor o poznání úspěšnější soudobé konkurence.

Tak jsme se po letech konečně dočkali vysněné Ligy spravedlnosti Zacka Snydera. Má předlouhé čtyři hodiny, nevděčný obrazový formát a přesto dokázala vyvolat nadšení. Jistě, najdou se i nespokojené ohlasy, výborné známky ale dominují. No a protože jde o konec jedné éry (v téhle sestavě už se nejspíš hrdinové společně do kin nepodívají), mrkneme na zoubek všem dosavadním kouskům DCEU, seřazeným pěkně od nejhoršího po nejlepší.