Křik

Civilně pojatý snímek Jaromila Jireše diváka situuje do rozpoložení nadcházejícího otce Slávka, jenž právě odvezl svou ženu Irenu do porodnice. Na ploše necelých 80 minut pak společně s nimi prožíváme obavy, starosti a pochybnosti ze zlomového životního bodu, který však oba zažívají oddělení. Každý sám za sebe v retrospektivních segmentech rekapituluje jejich dosavadní vztah a události, které předcházely aktuální situaci. Zatímco Irena je upoutaná na lůžko, Slávek zažívá pracovní den, během kterého i kvůli roztěkané mysli naráží na všemožné interakce, které jej vyvádí z míry, pro jeho odlišný pohled na svět. Jeho jednání je náhle podmíněno stoupajícímu napětí a očekávání porodu. Metoda snímání upozadňuje přítomnost kamery a soustředí se na dokumentárně pojatý záznam zlomového dne obou aktérů.