Čapkův vizionářský román má v sobě ohromný potenciál, který Vávra těsně po válce přetavil celkem úspěšně v psychologické, lehce snové drama s (pro mě perkektním) Hogerem. Chytrým tahem bylo i obsazení nepříliš známých tváří do zásadních rolí (Linkers a hlavně božská Florence Marly!). 7/10
Čapkova moralistní fantazie nese ve Vávrově pojetí určité dobové tendence, které jsou pro mě dnes poněkud nepřijatelné. Filmu se ovšem nedá upřít velice zajímavá atmosféra, která v českém filmu příliš následovníků nemá. Horečné vize skvěle zvládl František Vláčil v geniálních středověcích snímcích Marketa Lazarová a Údolí včel, ale Vávrův Krakatit snese srovnání s tehdejší světovou produkcí, kterou Vávra ostatně velmi bedlivě sledoval.
Ačkoli je film šedesát šest let starý, pamatuju, že byl dramatický od začátku do konce, k čemuž přispěl výborný výkon Karla Högera. Když jsem pak po letech viděl film Temné slunce, nezbylo než srovnávat, a to srovnání dopadlo na celé čáře pro tento starý film, který i když angažovaně polopaticky protiválečný, nenudil, poučil a pobavil.
Kdysi hodně slavný film časem trochu vyšuměl. Místy přehrávající Höger je tak vedle Linkerse nebo překvapivě vynikajícího Vnoučka jen pomslnou figurkou. Princeznu hrála hánácká francouzska Smékalová, která se prosadila v tamní kinematografii.
Klasika. Skvělé halucinační scény, skoky v čase, Höger, některé "sci-fi" pasáže. Občas vykoukne dobová komunistická propaganda, "zlé" až příliš připomínají fašisty...
