martin-mickey-stusak
28 422 bodů •
4
Irwin Allen, coby producent i u nás nejznámějších katastrofických snímků, tak dlouho kul horké železo, až se o něj spálil. A vinou je tento snímek, který snad neměl ani vzniknout. Nepřinesl nic zásadního, ani nového. Jen podivnou směsici scének, moc dobře známých už z jeho předešlých snímků, počínaje „Dobrodružství Poseidonu“ (1972), přes „Skleněné peklo“ (1972) až po „Roj“ (1978). Tento další svým názvem paradoxně zcela výstižně potvrdil konec těchto Allenových počinů. Ono to dokonce snad i vypadá, jakoby své předešlé snímky, se vším všudy, nechal vykrást. Jen jako důvod všeho marastu tentokrát pojal sopku. Scénář byl psán snad na koleně a hned byla bez úprav použita první verze. Spousta dějových etud nemá vzájemnou oporu, tedy ani celkově logiku. I přes nevyslyšená varování a bránění se uzavření letoviska zuby nehty (ostatně jaký div), sopka skutečně vybuchne a následně se zvedne ohromná vlna, která vše spláchne. No jo, ale kde, když se škody nikde neprojevují a už se k tomu příběh ani náznakem nevrací? A takových podivností je přehršel. Každopádně první polovina ještě jakž takž dokáže upoutat pozornost. Snad ze zvědavosti, jaká další klišé se ještě objeví. Druhá polovina již sleduje vzniklou malou skupinku snažící se jít do bezpečí. Nejdelší a také nejnudnější je scéna snahy přejít poškozený dřevěný most nad širokou řekou žhavé lávy. Tady je to celé skutečně jak přes kopírák z předešlých Allenových snímků. Proč všude umírají starší ženy? Takže drama žádné, napětí už teprve ne. A když si vezmeme konec všeho, kam to vlastně všichni šli? Na pláž? Postav je mnoho a každý s nějakým osudovým problémem. To sice není na škodu, ale dál se s tím vůbec nepracuje. Takže co je nám do toho, že třeba nějaký policajt v důchodovém věku sleduje dalšího důchodce kvůli krádeži dluhopisů. Co se týče výpravy, dejme tomu, ale ty vizuální efekty jsou opravdu hrůza. Tohle, že produkoval producent Dobrodružství Poseidonu a Skleněného pekla? No nic. Divák neznající předešlé filmové počiny si snad ještě řekne, že na přelom sedmdesátých a osmdesátých let je to po technické stránce standard a pojme snímek okem shovívavým, ale pro filmové matadory, bohužel.
Když se čas naplnil
Keď vyprší čas
