Články

Každý jistě zná filmové logo s řvoucím lvem, možná ne každý si ale stihne všimnout tří latinských slov vepsaných na stuhu, která šelmu obklopuje. „Ars Gratia Artis“, tedy „Umění pro umění“. Studio Metro-Goldwyn-Mayer si je jako svůj cíl vytyčilo přesně před 100 lety, během nichž je jak vrchovatě naplnilo, tak se proti nim zpronevěřilo tak moc, jak si jde představit. Vítejte v Hollywoodu. Značka dnes žije hlavně ze svého historického katalogu, kvůli němuž si ji větší konglomeráty přehazují jako vařící brambor první jakosti. Každý ví, že MGM je poklad, i když nikdo neví, co si s ním počít. Přesto tento projekt ani po 100 letech neskončil, což není samozřejmostí.

Je sledování filmů vaší velkou vášní a rádi se před kamarády chlubíte tím, že znáte nazpaměť ty největší filmové klasiky i moderní hity? Nebo si zkrátka jen chcete ověřit, jak moc znáte ty nejslavnější snímky, na nichž vyrostl každý z nás? Tak přesně pro vás tu máme připraven filmový kvíz.

Sedmašedesátiletá Linda Hamilton se v posledních letech objevuje na plátně pouze sporadicky a fanoušci ji mohou sledovat spíše ve vedlejší roli v seriálu Resident Alien. Ve své nejslavnější úloze ji už ale s největší pravděpodobností neuvidíme. Hamilton se totiž v kůži Sarah Connor už objevit nehodlá.

Na jméno Charlese Chaplina, jeho tvář a především jeho ikonickou personu Trampa svět jistě nezapomněl – ve skutečnosti se jedná o jednu z mála osobností rané éry kinematografie, kterou nedrží v úctě jen cinefilové a historici, ale i široká veřejnost. Co možná trochu v zapomnění upadlo, je intenzita, s níž byl Chaplin uctíván. A později nenáviděn. Nebyl považován prostě za dobrého komika, ale za „prvního génia filmu“. Největšího z umělců své generace, který zažehl duši kinematografie. Zároveň to byl muž, který žil dramatický a mnohdy kontroverzní osobní život a dvě desetiletí svého života strávil ve vyhnanství.

Třiasedmdesátiletý Kurt Russell je nenapodobitelný akční hrdina. Ve filmech Johna Carpentera čelil hororovým monstrům (Věc), dystopické vězeňské byrokracii (Útěk z New Yorku) nebo čínské mafii a orientálním čarodějům v jednom (Velké nesnáze v Malé Číně). Při výběru svých rolí málokdy šlápl vedle a charismatem áčkové hollywoodské hvězdy utáhl další kultovní filmy jako Tombstone, Hvězdná brána (Stargate), Auto zabiják (Death Proof) nebo Kosti a skalp (Bone Tomahawk). Sylvester Stallone, jenž s ním zazářil v kriminální buddy komedii Tango a Cash jej přirozeně chtěl začlenit do výběru akčních ikon v předdůchodovém věku Expendables: Postradatelní (The Expandables) z roku 2010. Russell měl ale jasný vzkaz.

Minulý víkend se zase nesl ve znamení veder, ale také přinesl další novácký triumf ve sledovanosti, když se radovala jak Iveta, tak populární soutěž Superlov. Prima si naopak s Českem na grilu připisuje jeden ze svých největších propadáků za poslední léta a čísla pořadu jsou alarmující. Pondělí večer pak zaznamenal nečekaného vítěze.

Dokážete si představit děsivější vesmírný snímek, než jakým byl roku 1979 první Vetřelec (Alien) od Ridleyho Scotta? A co takhle křížence s militantním festivalem hororu, jímž na Scottovu mašinerii klaustrofobního napětí roku 1986 navázal James Cameron, od režiséra nejkrvavějšího mainstreamového hororu minulé dekády? Fede Álvarez, tvůrce remaku Lesní duch (Evil Dead) a znepokojivého thrilleru Smrt ve tmě (Don't Breathe), v srpnu uvede pokračování vetřelčí ságy s názvem Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus), jež zatím sklízí ta nejlepší doporučení. Oba režiséři původních dvou filmů udělili své posvěcení, teaser by nahnal husí kůži snad i hadům a nově promítaný trailer na lasvegaském CinemaConu údajně ještě přitvrdil. Z herečky Cailee Spaeny, již připadla nevděčná úloha nástupkyně Sigourney Weaver, se pomalu stává ikona nové generace.

V souvislosti s nedávným udělování Českých lvů leckoho zaskočilo ocenění pro nejlepší film. Tím se stali Bratři, kteří však v žádné jiné kategorii neuspěli. Zato letošní oscarová ceremonie v tomto ohledu šokující nebyla, jelikož nejlepší film Oppenheimer získal i sošku pro režiséra Christophera Nolana, herce Cilliana Murphyho i Roberta Downeyho jr. a tři další. Takové výsledky jsou už přece jen typičtější.

Filmy si řada z nás zamilovala pro jejich umění pohltit svými světy a emočně se napojit na postavy, jejichž příběhy mohou být pro leckoho motivačním budíčkem či dokonce základem pro obnovovaný světonázor. Jenže kinematografii utváří také znepokojivé portréty sériových vrahů, jejichž nepodchytitelná mentalita společnost děsí i fascinuje v současné éře true crime žánru víc než kdy jindy. Mnoho děl s touto tematikou se opírá o hledisko kladných postav, jež po zabijákovi pátrají, potažmo jsou mu (nebo jim) vydané napospas. V tomto článku ovšem naleznete vybrané filmové příběhy, jež nás do nevypočitatelné mysli člověka schopného připravit někoho jiného o život bez logické motivace noří vůbec nejsilněji a z nebezpečného subjektu dělají hlavního antihrdinu.

Která země produkuje ty nejsprostší filmy? Takovou otázku si položil datový analytik Stephen Follows, který se do čísel týkajících se kinematografie noří téměř neustále. Je jasné, že takto široce rozkročená otázka může vést k velmi rozmanitým výsledkům, Followsovy závěry nás však aspoň mohou nasměrovat ke zjištění, v jaké zemi se nachází nejvíce sprosťáků. A samozřejmě hned zkraje upozorňujeme, že v článku některá hrubá slovíčka zazní.

Billy Dee Williams nepřestává provokovat. Čerstvě sedmaosmdesátiletý herec se před pár týdny podělil o názor, že ačkoli Donald Glover je velmi talentovaný a tvůrčí, Lando Calrissian je jen jeden. Williams totiž tuto slavnou postavu z univerza Hvězdných válek ztvárnil v páté epizodě jako první, takže se s ním Glover, jenž se jako Lando objevil ve filmu Solo: Star Wars Story, prý nemůže tak úplně rovnat. Nedlouho poté se však Williams pustil na ještě výrazně tenčí led.

V 80. letech jej přirovnávali k Jacku Nicholsonovi, oženil se s Meg Ryan a skoro půl století náleží k nejvděčnějším představitelům hlavních rolí v dramatech podle skutečných událostí, v katastrofických sci-fi, hororech i komediích. Čerstvě sedmdesátiletý Dennis Quaid předčil staršího bratra a rovněž skvělého herce Randyho Quaida (Den nezávislosti), a byť nikdy nezískal žádné z nejprestižnějších ocenění a poslední dvě dekády ustoupil k televizním produkcím, pořád je možná největší hollywoodskou hvězdou, která se hvězdou vlastně nikdy nestala.

Uplynulý víkend se sice nesl v duchu takřka letního počasí, večerního sledování televize se ovšem vysoké teploty nedotkly. Velké hity si udržely sledovanost a Iveta dokazuje, že přesun z Voya do vysílání byl velmi moudrým krokem. Zato Prima může svou jarní sezónu prakticky už teď považovat za neúspěšnou. I její třetí novinka posledních týdnů, seriál Lež na pláži, totiž odstartovala s velmi slabými ratingy.

Už jste si možná všimli, že se u jednotlivých uživatelů liší obsah Netflixu, nebo vám nějaké pořady úplně zmizely z nabídky. I nám v redakci se občas stane, že zatímco jeden z nás si může daný titul pustit, druhý ho dostupný nemá, nebo ho v nabídce vůbec nevidí. A čím to je? Odpověď je překvapivě jednoduchá, může za to vaše nastavení dané služby.

Jackie Chan se nikdy nesoustředil na nevyhrávání prestižních sportovních utkání jako někteří jiní velikáni akčního filmu, kteří se k herectví uchýlili s rostoucím věkem či po utrpěném zranění. Jeho srdce bylo vždy u filmu. A jeho vliv na to, jak se dají bojové sporty zobrazovat na plátně, je nezměrný. Dnes slaví 70 let a má za sebou skoro stejně dlouhou a bohatou kariéru plnou úžasných a šílených kousků.