Přehlížené pecky: Expres foto

O čem to je? Sy Parrish (Robin Williams) pracuje řadu let ve fotoalbu. O svých zákaznících ví vše – ví, jak se oblékají, kdy mají narozeniny, jak jim rostou děti i kam jezdí na dovolenou. Celý jejich život sleduje na malém lesklém fotopapírku. O co bohatší mají život ostatní, o to prostší je ten Parrishův. Jeho štěstí pramení ze životů jiných, konkrétně z rodiny Yorkinových. Parrish se natolik propadá do své samoty, až začne sám sebe vnímat jako starostlivého strýčka rodiny. Brána k sebezničení je otevřena.

Pět důvodů, proč Expres foto vidět:

1. Smutný klaun Robin Williams. Jeho charakterní výkony vždy tak trochu živořily ve stínu těch komediálních. Většina diváků si „vážného Williamse“ spojí s filmy Král rybář (1991), Insomnia (2002) a Dobrý Will Hunting (1997). To vše ale byly jen druhé housle. Tím "pravým ořechovým" je právě Expres foto, kde Williams prakticky nesleze z plátna a celou dobu podává ohromně procítěný a působivý výkon. Williams je bez debat dobrý komik. Charakterní herec je ale přímo excelentní.

2. Cvok sympaťákem. Parrish je velmi komplikovaná postava trpící obsesivní poruchou, která by se lehce mohla zvrhnout v nesympatického magora, jemuž by divák přál bolestivý konec. Režisér Mark Romanek ho naštěstí za pomoci Williamse vykresluje natolik lidsky, až nakonec s postavou soucítíme, přestože moc dobře víme, že co dělá, není správné. Jde o tu náročnou filmařskou metu ve stylu Volného pádu (1993), kdy přejeme postavě štěstí, přestože si ho (pravděpodobně) nezaslouží.

3. Atmosféra. Romanek vybavil snímek ohromně dusnou atmosférou, kdy nervozita pramení prakticky z každé minuty. Přestože je film velmi komorní a nevyskytují se v něm (snad až na pár minut v samotném finále) žádné akčnější pasáže, po celou dobu vám bude dráždit tepovou frekvenci.

4. Podmanivá hudební deprese . Další příklad filmu, který ukazuje, jak důležitým hráčem je ve vyprávění hudba. Johnny Klimek a Reinhold Heil vsadili především na táhlé tóny a klavír. Výsledkem je dojemný, smutný a znervózňující soundtrack, který perfektně dokresluje bezradnou existenci hlavního hrdiny. O samotě si ho raději nepouštějte.

5. Od klipu k umění. V současné době jsou hudební klipaři využívání především k trapným hororovým předělávkám. Romanek je přitom jasným důkazem toho, že i z téhle formy jde vykřesat plnohodnotný art. Expres foto nezapře svými filtry a výrazným zabarvením scén původ v klipech, přesto je to ve všech ohledech precizně zvládnuté filmové drama.

Expres foto se dočkalo vynikajících recenzí i diváckých ohlasů (jde o jeden z nejlépe hodnocených Williamsových filmů vůbec), v zahraničních kinech si nevedlo vůbec špatně, v naší distribuci však putovalo rovnou na video. Je to ohromná škoda ze dvou důvodů. Za prvé by v přítmí kinosálu, s velikým plátnem a pořádným zvukem, mohl být zážitek ještě o něco intenzivnější. A za druhé by konečně čeští diváci pochopili, proč Williamse mnozí kritici považují za PANA herce a ne jen za "tátu v sukni". Mrazivých 80%.