Organizátoři festivalu 3Kino: „Polské filmy zaujmou přímočarostí, přesvědčivostí, skvělými herci a aktuálními tématy.“

Každý festival zaměřený buď na některou národní kinematografii, anebo na konkrétní téma, má smysl a je pro českého diváka objevný. Věříme, že si na náš festival najdou cestu jak "obeznámenější" diváci, tak třeba i ti, kteří chodí pouze na filmy, které si pečlivě vyberou. Lákáme na možnost zhlédnout reprezentativní filmy ze tří zemí pod jednou střechou, s dominancí velmi kvalitního současného polského filmu, navíc za bezplatné vstupné na všechna představení, neboť jsme se rozhodli první ročník našeho festivalu věnovat divákům.

Co vás k tomuto neobvyklému kroku vedlo a co si od něj slibujete?
Rozhodli jsme se oslavit první ročník našeho nového festivalu 3Kino s diváky,
proto jsme zpřístupnili všechna představení zdarma. Získat vstupenky do kina Atlas v rámci přehlídky 3Kino je možné dvěma způsoby. Buď osobně na pokladně kina, nebo telefonickou rezervací tamtéž. Slibujeme si od tohoto kroku, že náš vlastní nápad, který jsme dokázali proměnit ve skutek, ponese ovoce v podobě kina plného diváků a že náš program otevřeme i těm, kteří normálně do kina vůbec nechodí.

Přímočarostí, přesvědčivostí, režijní jistotou, formální vyspělostí, skvělými herci, neustále aktuálními tématy a příběhy, které vezmou a strhnou, aniž by však šlo o prvoplánovou dojímavost nebo laciné triky. Navíc máme pocit, že aktuální česká kinematografie se nalézá v tvůrčí krizi, která pramení z určité zahleděnosti do naší kotliny. Polští filmaři docela dobře znají české filmy a mnohých si velice váží, zatímco v Čechách je stále velmi malé povědomí o tom, co se v Polsku točí. Dalším obohacením pro českého diváka je rozdílné hodnocení společných dějin. Myslíme si, že právě zde vzniká ten pověstný tavicí kotel, tvůrci tolik hledaný.

Netajíme se názorem, že většina české hrané tvorby za tou polskou dost pokulhává. Každoročně u nás vznikne jen několik filmů, o kterých se dá říci, že jsou dobré anebo alespoň ucházející. Na rozdíl od polské tvorby, kde kvalitativně obstojí nadpoloviční většina snímků. V případě těch pár dobrých českých filmů už měl divák poměrně širokou možnost zhlédnout je v českých kinech. Ty polské českými kiny vyloženě jen proletěly, aniž by to vůbec bylo zaznamenatelné. Z toho důvodu jsme letos českou tvorbu věnovali dokumentárním filmům, které mohou být pro diváka objevné. Pokud byly uvedeny v kinech, tak pouze raritně, spíše na festivalech. Dosud nevyšly na DVD a nejsou divákovi k dispozici jinou cestou, než je vyhledat na některém festivalu. Třeba na tom našem.

O všech filmech, které jsme do programu zařadili, jsme hluboce přesvědčeni. Jakýkoliv výčet některých z nich by byl nespravedlivým poškozením těch dalších.

Miloš Máca: Přece jen se však přiznám, jeden z cca 10-15 filmů mého srdce napříč všemi zeměmi je Edi. Když jsem ho v roce 2003 poprvé viděl, zůstal jsem i po závěrečných titulcích sedět v kině jako opařený. Ten film byl pro mě po "divokých" devadesátých letech a v záplavě blockbusterů v českých kinech naprostým zjevením. Uvědomuji si ovšem, že může jít o velmi subjektivní pohled, přesto jsem rád, že ho po zhruba 10 letech, co byl vzácně k vidění v českých kinech, můžeme oživit.

Vavřinec Menšl: Protože jsme pod MFF 3Kino podepsáni dva, dovolíme si

jmenovat ještě druhého favorita, je jím hraný film Bobry. Snímek režiséra Huberta Gotkowského je plný bravurní filmařiny, tančící na hraně symboliky a příběhu, inspirovaného skutečností. Doporučuji všem, kterým jsou blízké filmy bratří Coenů.

Vavřinec Menšl: Konkrétní filmy pro příští rok jsme ještě neobjednávali, neboť nás plně vytěžuje finišování letošního prvního ročníku 3Kino. Letošní MFF v Karlových Varech naštěstí naznačil, že by se situace v současném maďarském filmu mohla lepšit. Loni v Maďarsku vznikly jen dva hrané celovečerní filmy (Velký sešit, Aglaja), letos v červenci byly k dispozici již tři hrané filmy, čtvrtým, o kterém víme, je Bílý bůh režiséra Kornéla Mundruczóa a ten se již v distribuční předpremiéře povedlo zajistit pro letošní ročník, uvádíme ho jako zakončovací film v neděli 2.11. v 19:30.

Miloš Máca: Pokud jde opět o můj subjektivní pohled, okouzlil mě na Febiofestu v roce 2010 film režisérky Ágnes Kocsis s názvem Adrienna Pálová. Od té doby už u nás uveden nebyl. Rád bych, abychom ho v příštím roce měli, ale to bude ještě záležet na spoustě faktorů.

Více se o 3Kino dozvíte na festivalovém webu.