Velký Gatsby aneb One man show Leonarda DiCapria?

Baz Luhrmann se proslavil opulentím (v dobrém slova smyslu) muzikálem Moulin Rouge (2001), kde herci nejen prvotřídně hráli, ale zvládali i akrobatické a pěvecké party. Režisér se silně vyvinutým smyslem pro pompézní vizuálno a klipovité pojetí nepřichází s novými filmy zrovna často. Mezi jeho komerční zakázky patří reklamy předních módních značek i hudební vide

oklipy. Možná proto leckoho překvapilo, když se autor pustil do volné adaptace Velkého Gatsbyho (2013), de facto milostného melodramatu z 20. let minulého století odehrávajícího se ve velkolepých newyorských kulisách nikdy nekončícího jazzového dýchánku.

Knižní předloha Francise Scotta Fitzgeralda se převedení na plátna kin dočkala hned několikrát, zřejmě nejznámější je Velký Gatsby (1974) v podání Roberta Redforda. Jak si s postavou tajemného muže, který tak nezdolně touží po lásce Daisy Buchananové, poradil Leonardo DiCaprio? Pokud by to všechno stálo a padalo právě s hereckým výkonem tohoto muže, mohli bychom se na něj usmát stejně štramácky, jak to předvádí on v roli Jaye Gatsbyho, poklepat ho po rameni s charakteristickým oslovením "starý brachu" a jít si svou cestou dál. DiCaprio rozpaky nebudí, tedy pokud to není součást velkolepé a veledůležité hry o ruku Daisy Buchananové (Carey Mulligan).

Celé herecké obsazení se Luhrmannovi víc než povedlo. A to tu nemluvíme o bůhvíjakých hvězdách, ale o typech, které tuhle postmoderní retro podívanou pomohly dotvořit. Role vypravěče a poněkud nesmělého svědka většiny událostí Nicka Carrawaye byla upředena na míru "pavoučímu muži" Tobey Maguirovi. Vedle Jaye Gatsbyho a Daisy Buchananové neméně důležitá postava. Která navíc divákům příběh o velkém Gatsbym vypráví.

Nick přijíždí na newyorskou burzu s vidinou nemalého bohatství. Azyl najde na Long Islandu, příjemné velkoměstské čtvrti nedaleko rezidence sestřenice Daisy a jejího manžela Toma (Joel Edgerton). Režisér Luhrmann zvládá zachytit euforii bezstarostných mejdanů i náhlých citových vzplanutí na jedničku. Skřípající vztah manželů Buchananových je zpodobněn v intencích doby i někdejších společenských poměrů. Tedy divadýlko pro hosta a citové vyprázdnění, když mejdany a euforie pominou. A potom se na scéně objeví Jay Gatsby.

Gatsbyho postava je svůdná, přitažlivá i rozporuplná, a to hned z několika důvodů. Zprvu nevíte nic o motivacích tohoto šlechetného "promotéra" dekadentních večírků. Distingované chování mladého bohatého muže budí podezření; i pohostinnost a okázalost mohou být zástěrkou manipulace vedoucí k vyššímu cíli. Nejblíže je v tomto smyslu divákovi právě postava Nicka Carrawaye, jemuž Gatsbyho okázalost učaruje. Opojnost náhle uvadá, ke svému sólu se hlásí dramatická nota filmu a události nezadající si se scénáři snímků noir. Ovšem v úplně odlišné filmové róbě.

Francis Scott Fitzgerald psal Velkého Gatsbyho na francouzské Riviéře, nedlouho poté, co byla jeho žena Zelda hospitalizována v tamním sanatoriu. Autor podlehl alkoholismu, což projektoval právě do postavy Nicka Carrawaye, vypravěče knižní novely. Ten píše vzpomínku na Gatsbyho pro svého doktora jako součást terapie.

Jisté znaky schizofrenie vykazuje i Luhrmannova novinka. Alkoholické a drogové mejdany nepůsobí prvoplánově opojně, ale spíš jako kulisa a nekompromisní zrcadlo ke Gatsbymu osamocení. DiCaprio dokáže jako jeden z mála strhnout pozornost ze sebevýpravnější, sebekřiklavější hollywoodské scény ke své osobě. Což je i není kritika Luhrmannovy režisérské práce. Památných scén je tu hned několik, kupříkladu ta, v níž Gatsby doslova zaplaví svou lásku Daisy vzácnými látkami z celého světa. Srdce a oko každé divačky v ten moment přirozeně zaplesá. A není to důkaz snobismu a materialismu, nýbrž spontánní oddanosti.

Luhrmann nicméně z předlohy stvořil jakýsi dlouhý sestřih lovestory bez happy endu, prokládané postmoderním pozlátkem. Někdy působí roztomile, jindy směšně, tu nekoncepčně, jako kdyby těch filmů bylo více. A když už recenzujeme snímek autora Moulin Rouge, nemůžeme vynechat hudební stránku filmu. DiCapria tu sice zpívat neuslyšíte, ale skladatel Craig Armstrong a hudební producent Jay-Z se s novými písničkami, více či méně parafrázujícími jazz 20. let, popasovali víc než dobře. Skladby navíc skvěle "fungují" spolu s obrazem, jednotlivými scénami. Což je největší devizou režiséra Luhrmanna.

A poselství filmu? Co třeba, že za lásku stojí za to trpět? V podání DiCapria a Carey Mulligan to nepůsobí vůbec fádně. Americký sen není cíl, ale prostředek.

Hodnocení: 70%