Rian Johnson o sci-fi Looper: "Pokud si něco schováváte pro pokračování, nemůžete napsat dobrý scénář."

Rian Johnson o sci-fi Looper: "Pokud si něco schováváte pro pokračování, nemůžete napsat dobrý scénář."
Když počítáme i cameo roli v Bratrech Bloomových, tento film je vaše třetí spolupráce. Co vás táhne ke společným projektům?
Joseph Gordon-Levitt: Rád dělám s filmaři, kteří mají zřetelný, osobitý rukopis. Film se dá dělat různými způsoby, ale popravdě většina z nich jen sleduje vyjeté koleje, což může být pěkná nuda. Jenže pak jsou tu tvůrci, jejichž filmy vždycky bezpečně poznáte, a Rian mezi takové patří. Je to pro mě čest, hrát v jeho filmech. Byla to čest už v prvním filmu, a to mi tuhle roli napsal na tělo, což se mi ještě nestalo – že by ve scénáři byla role psaná přímo pro mě. To už něco znamená.
Rian Johnson: Dělali jsme spolu na Zmizení a od té doby jsme zůstali přáteli. K tomu přidejte fakt, že je to fenomenálně talentovaný herec a je s ním radost spolupracovat. S Joem a zbytkem herců a štábu. Takhle my pracujeme, budujeme si malou rodinnou skupinu přátel a točíme spolu filmy. Myslím, že je to tak lepší.
Často je obtížné najít pro film publikum a zaujmout lidi natolik, aby se na něj vyrazili podívat do kina. Tady lidi jihnou už jen představou, že se pokochají prvními oficiálními záběry. Jaké to je? Cítíte uspokojení?
JGL: Je to dobré. Miluju filmy. Nemám je jen rád, miluju je. Takže být na WonderConu  s lidmi, kteří to cítí stejně, je úžasné.
RJ: Hodně jsme mluvili o tom, kolik toho z filmu pustit do oběhu – je to vlastně věc nabídky a poptávky. Když vidím na internetu novinky o filmu, který mě zajímá, nedá mi to a musím si hned kliknout. Jenže pak vidím film v kině a říkám si, že bych si film užil mnohem víc, kdybych od začátku nevěděl to, či ono. U tohohle filmu poprvé kalkuluji s věcmi jako „Kolik toho prozradíme? Jak moc máme napínat diváky?“ Je to zajímavý proces.
Dobře. Co nám tedy prozradíte?
RJ: Myslím, že první velká informace je, že Joe hraje mladou verzi Bruce Willise. Museli jsme použít protetický make-up.
JGL: Protetický make-up?
RJ: (Směje se.) Napatlali jsme mu na obličej hromadu rosolu.
JGL: Znamenalo to sedět každé ráno dvě a půl hodiny v maskérně, ale stálo to za to. Je to jiná tvář. To tvoří jádro mojí postavy. Ne, tak to vlastně není. Jádro mojí postavy tvoří Bruce, studování jeho pohybů a poslouchání jeho hlasu. Rozhodně to pro mě byla zatím největší herecká výzva, do které jsem se pustil. Myslím, že můžu říct, že je to můj nejoblíbenější výkon.
rian-johnson-pokud-si-neco-schovavate-pro-pokracovani-nemuzete-napsat-dobry-scenar
Jestliže ta role byla psaná pro vás, jak jste se rozhodl, že vaše nejlepší „starší verze“ je Bruce Willis? Protože vás dva si člověk hned tak nespojí.
JGL: Že ne? (Směje se.)
RJ: Kdyby Bruce trochu víc posiloval... Role byla napsaná pro Joea, pak jsme obsadili Bruce a pak jsme začali řešit, jak z toho ven, protože – jak podotkla naše geniální maskérka – ti dva si nejsou vůbec podobní. Takže jsme vybrali několik klíčových rysů obličeje a upravili je. Co mě ale doopravdy ohromilo, bylo, když Joe přišel na plac a začalo natáčení. Byl jsem pořád hodně nervózní, protože jsme se uchýlili k zásadní změně obličeje a věděl jsem, že to není dokonalá přeměna a že nevypadá jako Bruce v Měsíčním svitu. Byl to hybrid. Jenže pak se Joe pustil do hraní a neuvěřitelně to rozbalil. Věděl jsem, že to dotáhne do konce. Bylo úžasné vidět, jaká změna se v něm udála. Další věc, která mě dostala, je, že to nebyla imitace. Vytvářel novou postavu, která mohla být mladý Bruce Willis. Každý den podával prvotřídní výkon. Bavilo mě ho sledovat.
rian-johnson-pokud-si-neco-schovavate-pro-pokracovani-nemuzete-napsat-dobry-scenar-1
Zakládal jste si na nějakých konkrétních gestech nebo výrazech?
JGL: Ano, odpověď zní ano, ale když je začnu vyjmenovávat, bude to znít hodně hloupě (směje se).
Riane, váš první film Zmizení se nesl v duchu filmu noir, zatímco Bratři Bloomové  jsou klasickým filmem o podvodnících. Chtěl jste si vždycky zkusit science fiction? Co vás nutí k vývoji napříč žánry?
RJ: Ano, miluju sci-fi a vždycky jsem chtěl nějaké natočit. Na sci-fi mě baví to, že se vždycky pojí s dalšími žánry. Neumím si představit, jak by vypadala čistá sci-fi. Blade Runner byla sci-fi noirovka, Vetřelec je klasická sci-fi s příšerou. Mám ten žánr moc rád. A co se týče střídání žánrů, jsem také scénárista. A to velmi pomalý.  Než film dotáhnu do konce, strávím na něm tak tři až čtyři roky a tou dobou chci už zkusit něco úplně jiného, protože mi leze krkem.
Takže o jaký žánr jde v tomto filmu?
RJ: Víte, to je zajímavé, já vlastně jen chci, aby se lidé šli na ten film podívat. Mohl bych vám odpovědět, ale na filmu je zábavné také to, že se snažíte zjistit, co to vlastně je, a bude vás to nutit přemýšlet celou dobu.
U filmů, jako je tento, přijdou studia okamžitě s nějakou reklamní kampaní, udělají z něj značku. Myslíte i na tohle nebo se soustředíte čistě na film?
RJ: Takhle já nepřemýšlím. Z příběhu musíte vyždímat maximum, dostat z každého filmu, co se dá. Pokud si něco schováváte na pokračování, nemůžete napsat dobrý příběh.
JGL: Je to hodně ucelený příběh. Rian při psaní na peníze nemyslí. (Směje se.)
Dokázal byste si představit další vývoj postav v pokračováních filmu?
RJ: jsem zvědav, co byste na to odpověděl po shlédnutí filmu.
Měli jste vždycky v plánu obsadit dva herce?
RJ: Bavili jsme se o tom s Joem, ještě než jsme obsadili Bruce. Přemýšleli jsme, že bychom zkusili masky nebo něco podobného.
JGL: Herec-egoista ve mně říkal „nechte mě hrát oba!“ Ale jsem moc rád, že jsme to tak neudělali.
RJ: Měl jsem dva důvody proč to zamítnout. Zaprvé si myslím, že přeličování mladých herců na staré nikdy úplně nefunguje. Ještě jsem neviděl výkon, který by mě přesvědčil. Samozřejmě je tu pár opravdu kvalitních příkladů, ale když chodíte často do kina a víte, jak ten a ten herec vypadá, prokouknete i sebelepší líčení. Druhý důvod - a ten pro mě byl důležitější- je, že proti sobě stojí mladý herec a starý herec, který je tím originálem. Joe je fantastický herec, ale rozdíl 25 let nikdy nemůžete úplně vystihnout. Je tam něco neuchopitelného, něco velmi zásadního – a tom vlastně tenhle film je. Proto jsem tolik trval na dvou hercích a na jejich věkovém rozdílu.
JGL: Navíc si neumím představit, jak bych zvládl Brucovu roli. On je prostě božský. Je to hodně přesvědčivý výkon. Něco co já bych vůbec nezvládl.
rian-johnson-pokud-si-neco-schovavate-pro-pokracovani-nemuzete-napsat-dobry-scenar-4
Stvořil jste celý nový svět. Jak byste nám ho mohl popsat?
RJ: Jde o blízkou budoucnost. A je velmi, velmi realistická. Odehrává se 30 let ode dneška a je to vlastně dystopie. Všechno je v rozkladu. Ale není to něco, co by tvořilo osu filmu jako v Blade Runnerovi, kde bylo prostředí mnohem markantnější. Náš film stojí více na postavách a akci. Soustředili jsme se na to, jak skrze ně vtáhnout diváka do děje. A taky jsme uvažovali, jak s naším rozpočtem vytvořit svět budoucnosti, který bude přesvědčivý a koherentní.
Mají postavy nějaké technologické vychytávky, se kterými jste se mohli vyřádit?
JGL: Není to sice odpověď na vaší otázku, ale na filmu se mi líbí, že nestojí na nějakých bombastických udělátkách a tricích. Spíš vyslovuje hodně temnou pravdu o tom, kam se naše společnost ubírá. V mnoha ohledech se nám dneska moc dobře nedaří. Že by děti živořily někde pod stanem a podobné věci, to nás tady ve Státech nenapadne, protože se to tu nestává. Zatím. Ale v Indii je to normální. Takže vidět budoucí Kansas City, kde se film odehrává, zasažené takovou chudobou, je hodně silný výjev.
Looper je film o cestování časem, což s sebou přináší jistá pravidla. Začínali jste od píky a vybudovali si svůj systém nebo jste se nechali inspirovat jinde?
RJ: Největší vliv, co se odvyprávění příběhu týče, byl první Terminátor, který zbožňuju z mnoha důvodů. Geniální na něm je, že na začátku vystaví základní premisu a pak odloží cestování časem stranou, takže se jím nemusíte vůbec zabývat. Takový druh filmů o cestování v čase se mi líbí. Šlo vlastně o to, najít odpověď na otázku: „Jak využít cestování časem, aniž by nad ním museli diváci celou dobu přemýšlet?“