Proč jste kývl na roli Pepika Hnátka?
Bavilo mě, že je to komedie, což je žánr, který jsem dlouho nedělal, a že Pepik Hnátek je charakter, který se hned tak nevidí.
Jaký je to charakter?
Člověk z minulého století. Přímočarý. Nehraje za roh. Takový člověk je dneska, kdy se nosí spíš úletové charaktery, velká vzácnost.
A je film vůbec komedií, když všichni od začátku víme, že Pepik Hnátek zemře?
Tenhle fakt na komediálnosti filmu, myslím, nic neubírá.
Vy sám jste seriál sledoval?
Viděl jsem asi pět dílů.
Co vás na něm bavilo, případně nebavilo?
Já jsem se díval na kolegy z divadla. Říkali, že se to točí moc pěkně, že je tam příjemná atmosféra, tak mě zajímalo, jak to dopadlo. A na výsledku to bylo, myslím, znát. Právě ta sehranost a pohoda podle mě představuje nezanedbatelnou část úspěchu seriálu.
Jaké jsou další příčiny toho obrovského úspěchu seriálu?
Že byl hodně situační na rozdíl od všech těch vztahových a psychologických záležitostí JAKOBY ze života. Tohle je ze života daleko víc. Daleko víc se jedná, hrdinové si daleko víc vyžírají následky toho, co udělají. Žánrově je to hodně blízko sitcomu, což v kombinaci s fenoménem vesnického fotbalu byla podle mě velmi dobrá volba.
Údajně Pepika Hnátka vnímáte jako westernového hrdinu…
Mně tak připadal. Připadal mi jako střelec, který neuhne. Jako kdyby vypadl z nějaké americké kovbojky 50. let. Připadal mi na českou vesnici až trochu nepatřičný. Když si ale vzpomenu na svého dědu, tak on byl podobný. Naprosto nekompromisní. Jak v práci, tak v tom, že se mu nesměly narušovat denní obřady. V neděli odpoledne mariáš, ráno kostel, potom fotbal, to byly pro něj rituály, přes které nejel vlak. Stejně důsledný byl i k rodině. Jednal tak i ve vztazích.
Vy sám jste fotbalový fanatik?
Úplný fanatik nejsem, ale sleduju ho. Docela dost.
Fotbal jste někdy hrál?
Jen takový ten kamarádský na plácku.
Jaké to bylo vstupovat do rozjetého vlaku? Seriál ohromně populární, v kabině sehraná partička…
Těžké. Oni už byli sehraní, věděli co a jak, věděli, kdo dělá srandu, kdo je spíš vážnější, v tom měli karty rozdané naprosto jasně jako ve třídě a teď do toho přijde chlapík, který je má v první scéně v kabině všechny seřvat. Trefit se do toho, nebyla zrovna legrace.
Kolikrát jste tu scénu jeli?
Mockrát. (smích)
Kdy jste tu vykořeněnost a osamělost nového žáka zlomil a zapadl do kolektivu?
Snažil jsem se jako každý nováček zavděčit především těm největším šéfům. (smích)
Povídejte, to zní zajímavě.
Ne, vážně, snažil jsem se naskočit na jejich vlnu. Když pochopíte, jak fungují, z jaké strany na to jít, tak to zas tolik těžké není.
Takže?
Šel jsem na to přes humor.
Co pro vás bylo na tomto filmu nejtěžší?
Ta postava samotná. Pohybuje se na hraně a jde o to, aby to nebylo příliš smutné, ani příliš veselé, prostě aby to bylo akorát.
Jak moc jste o postavě Pepika Hnátka s režisérem debatovali?
Mluvili jsme o tom docela dost. Byly dvě tři verze scénáře, u kterých jsem říkal, že to dělat nebudu. Honza ze začátku trochu tlačil na to, aby byl Hnátek směšný, komický na první dobu a to se mi moc nechtělo. Chápal jsem, že má být zábavný, ale podle mě neměl být zábavný tím, že blbě mluví nebo kulhá, zdálo se mi, že nejvíc zábavný bude právě tím, jak je umanutý.
S panem Hartlem jste vytvořili velmi zvláštní dvojici, nenapadá mě, že by měla v české kinematografii obdobu.
Vnímali jsme to jako kamarádství z vojny, které nepotřebuje být ničím utužované. Ale máte pravdu, mně to taky přišlo zvláštní kamarádit se s doktorem z vedlejší vesnice. Možná si uvědomuje, že ve vesnici je tak trochu sám voják v poli, takže mít aspoň jednoho kamaráda zvlášť přes to zdraví je docela výhodné. Honza Hartl se u toho asi trochu nudil, myslím postava, kterou hrál. Asi mě vnímal jako exota. (smích)
Co jste si na Okresním přeboru naopak nejvíc užil?
Já si vždycky užívám, když mě odvezou a dají mi najíst… (smích) To v divadle nemáme. A taky je příjemné mít na starost jen jednu věc a nestarat se o spoustu věcí okolo. Ale to je na každém filmu, to není nic výjimečného. Pokud bych měl mluvit o něčem výjimečném v případě tohohle filmu, tak bych asi řekl, že to celé jelo na jedné vlně, to běžné nebývá.
Režisér velmi oceňoval, že jste se mu dal plně k dispozici a nebyl svazován milionem dalších povinností.
U mě je výhoda ta, že večer nehraju, nebo hraju málo, takže nebylo těžké se vyvázat. A že jsem v tu dobu nemusel být třeba na DAMU, to byla spíš šťastná shoda okolností.
To zní hodně skromně.
A navíc jsem si to hlídal, protože pokud jste dvanáct hodin na place, tak opravdu nemáte moc času se věnovat něčemu dalšímu. To je s prominutím záhul.
A tohle záhul byl?
Byl.
Režisér si pochvaloval i fakt, že jste si o pauzách vzal míč a šel kopat na bránu, místo abyste se někde svalil do stínu.
Ono je lepší si někdy trochu vyvětrat hlavu. Je lepší chvíli kopat na bránu, než pořád sedět, kouřit, pít kafíčko a kecat. Někdy je lepší být chviličku stranou, vypustit se, nebo naopak nabudit.
Jako trenér Slavoje Houslice mi upřímně řekněte, kdo je nejlepší fotbalista v týmu? Opravdu Jarda Kužel?
Ano, Jarda Kužel je nejlepší, ale taky je to největší lempl, proto ho nenávidím.
A jak to máte s Jirkou Luňákem?
Jirku mám rád, protože jsem ho do týmu přivedl. Já ho vlastně musím mít rád, i když mě neskutečně štve, ale je prostě můj, takže co s ním mám dělat? Nezbývá než doufat, že někdy dostane rozum.
kinobox.cz
