Nominační večer bude letos ve znamení lásky a růží! (+ reportáž z natáčení)

Po loňské zkušenosti s Kubou Žáčkem, jsem ho chtěl znovu, jen jsem přemýšleli, koho k němu. A když Kuba přišel s myšlenkou, že by rád moderoval ve dvojici s Ester Kočičkovou, jenom jsem zajásal, protože Ester uváděla nominační večer už několikrát a vždycky skvěle.

Jinak musím říct, že hledat moderátory Českých lvů je rok od roku zábavnější a zajímavější. Člověk pořád hledá nějaké esence, které by ten večer oživily, bohužel těch esencí je v České republice hodně málo.

Chystáme velkou projekci přes celé jeviště, chceme stavět na zpomalených záběrech, abychom tu dnešní superrychlou dobu alespoň nějak zbrzdili. Proto i upoutávka na nominační večer bude zpomalená a bude plynout pomaleji než cokoliv jiného, co je dnes v televizích k vidění.

Abychom měli čas uvědomit si, co vlastně sledujeme a jaké to doopravdy je. Zdá se mi totiž, že čím dál víc je nám jedno, co vlastně sledujeme, takže tohle bude náš malý pokus to zvrátit.

Na růže jako symbol lásky, trpělivosti, krásy i vítězství.

Celý večer se ponese ve znamení lásky. Oba moderátoři žijí s partnery, Ester je navíc velmi čerstvě vdaná, takže oba moc dobře vědí, co to láska je, a jestli něco v roce 2012 budeme všichni potřebovat, pak právě lásku.

Důvodů bylo několik. Ten první a nejdůležitější je fakt, že když jsem si procházel loňskou kolekci českých filmů, kteří se ucházejí o Českého lva, zjistil jsem, že téměř v každém z nich hraje láska velmi důležitou nebo dokonce hlavní roli. Druhý důvod je jasný, jestli má něco šanci zvítězit nad proroctvím mayského kalendáře, pak jedině láska.

Že stejně jako loni zůstáváme u pěti nominací, které během hlavního večera zúžíme na tři a teprve potom vyhlásíme vítěze. Tenhle systém se nám loni velmi osvědčil. Jednak to dělá Českého lva napínavějším a jednak tenhle systém umožňuje propagaci více českých filmů.

Jinak se snažíme především o důstojnost a kvalitu, tradici je třeba ctít a budovat, protože tradice, tedy ty správné tradice, tvoří nejpevnější hodnoty našich životů.

Ne, to se nestalo. Už po nominacích jsou favorité jasní. Obecně se dá říct, že každý rok je to ve finále o dvou, třech, výjimečně čtyřech silných filmech, které nakonec mezi sebou bojují o trofeje nejvyšší. Ale to není nic výjimečného, stačí se podívat na Oscary nebo na jakýkoliv festival, mají to stejně.

ROZHOVOR  ESTER KOČIČKOVÁ  A JAKUB ŽÁČEK

Ester: Pokažené čtecí zařízení.

Jakub: Že nepřijde včas.

Jakub: Kdokoliv.

Jakub: Nevím, jestli je to úplně veselá historka, možná za pět let bude, ale právě v souvislosti s čtecím zařízením si na jednu vzpomínám. Tam vždycky svítí zelené nebo červené světlo, aby moderátor věděl, jak moc jsme ve skluzu oproti harmonogramu, aby prostě věděl, jestli má zrychlit, nebo jestli má naopak co nejvíc zpomalovat. V jednu chvíli jsem se tam podíval a svítila červená s tím, že přetékáme o dvě minuty. Po minutě jsem se tam podíval znovu a svítila zelená s tím, že máme k dobru sedmnáct minut.

Ester: (smích)

Jakub: Co by? Nic. Někde hluboko uvnitř jsem se smál a přestal si čtecího zařízení všímat.

Jakub: Pamatuji se, že se závěrečné titulky rozeběhly až pět minut po té, co jsme se s diváky rozloučili.

Ester: Já jsem ráda za každý vtip či bonmot, který se setká s nějakou reakcí v tom velmi náročném publiku, které se v Lucerně vždycky sejde. To jsou ty drobné úspěchy, legrační chvilky, kdy můžete mít radost z toho, že se vám něco povedlo, protože publikum na Lvech bývá z těch nejtěžších. V televizi diváci často bohužel neslyší ani ta drobná uchechtnutí v sále, takže si často myslí, že si tam jenom nějaké vtipy zkoušíme.

Jakub: Já se nejvíc těším, až se budou do přímého přenosu konečně domíchávat smíchy a potlesky.

Ester: Myslím, že Petr Vachler.

Jakub: Já původně navrhoval Nenávist, ale to by divácky asi nebylo přijatelné.

Ester: Já přemýšlela o Konci světa.

Ester: Příhodnější téma by to bylo, ale takhle jdeme proti konci světa láskou, což se mi zdá v pořádku. Jinak jsem ale to téma přivítala, protože Jakuba mám ráda.

Jakub: Já jsem to téma taky uvítal, protože se mám taky ráda.

Ester: Láska je natolik mnohotvárná, že bychom všechny její podoby nikdy nemohli vyčerpat, proto se zaměříme jen na lásku klasickou, tedy partnerskou tak, abychom do těch obývacích pokojů vnesli ještě nějaké naděje po těch letech.

Jakub: To bych mohl podepsat.

Ester: Třeba svým výstupem a výběrem hostů docílíme toho, že se ti dva doma u televize budou mít ještě radši než před třiceti lety, když se seznámili.

Jakub: Taková, kterou řekne Petr Vachler.

Ester: Já mám nejraději mučenku, ale to by asi neprošlo, kdybychom se nechali místo růžemi zaplavovat mučenkami.

Jakub: Mučenka je květina? Já si vždycky myslel, že je to nějaká žížala.

Ester: Tak si to někde najděte, já vám ji popisovat nebudu, na to je příliš složitá.

Ester: Já bych chtěla divákům už počtvrté vzkázat, že nominační večer je jen přípravou na večer hlavní, proto bych z nějaké té chybičky nedělala vědu, ani nestřílela. (smích)