Recenze: Tajemství staré bambitky (TV film)

Rádcové, kteří kradou jako straky. Dítka, která se narodí ve stejnou dobu v zámku a podzámčí a která si za osmnáct let padnou do náruče. Zámecká kuchyně jako azyl, útočiště i výdejna dobrých rad. Kmotřička, co ve správnou chvíli pomůže krýt záda své kmotřence. Do toho nějaký ten loupežník. Prostě stokrát omleté postavy a zápletky, které pospojujete, aniž byste se trápili jejich charaktery či vzájemnými vztahy (třeba vztahy mezi královskými rodiči a princem jsou absolutně nulové!), dopíšete k nim pár písniček se vskutku nezapomenutelnými rýmy typu "lá lá la la laj, písničku zahraj, o lásce a píli, zpěváčku můj milý" a je hotovo.

Tedy není. Kameraman s osvětlovačem se perou se světlem natolik zásadním způsobem, že většina obličejů je ve filmu přesvícených, vypravěčka příběhu má naprosto zásadní problémy nejen s výslovností ale i češtinou jako takovou, dospělácký Tomáš Klus hraje naivního kloučka s přesvědčivostí posledního ochotníka...

Čeho se tedy chytnout, aby divák nemusel zcela propadnout vánoční depresi? Jiří Lábus občas opravdu pobaví, debata ovdovělého otce s dospívající dcerou na téma vývoje sekundárních pohlavních znaků zajiskří odvahou, která však vydrží jen pár vteřin, oranžové vesty zametajících rádců potěší, žádání o ruku skrz tatínka pokřikujícího zevnitř chalupy blýskne nápadem, kostýmy mají jednotící prvek, i když to už vlastně chválím, že ve dne není tma, takže to je, takže to je... asi tak všechno, co lze při troše dobré vůle pochválit.

Je to málo, nebo moc? Posuďte sami. Vězte ale, že je to od České televize opravdu to nejlepší, co v daném žánru za celý rok natočila. Kudla!