Recenze: Zneužívaný

1) Budu zcela ignorovat, co se psalo a píše o vzniku filmu, jeho hlavní tvůrkyni Ivanně Benešové a jeho hrdinech / hercích. Pro hodnocení filmu není nijak důležité, nakolik je třeba tohle pravda a nakolik je to promyšlená reklamní kampaň, respektive promyšlená anti-kampaň. To ať řeší jiní. Mně je jedno, jak se tvůrci a herci jmenují, co studovali a kde se jak fotili.

2) Nebudu nějak složitě rozebírat, zda film je nebo není dokument. Kdokoliv film uvidí, pro toho je odpověď na tuto otázku naprosto jasná a jednoznačná. Kdo o této otázce diskutuje, ten film neviděl. Zneužívaný rozhodně dokumentem není. Mohli bychom se zamyslet, zda je etické inzerovat jako dokument něco, co dokumentem není, ale to už se rozebíralo u Záhady Blair Witch, Paranormal Activity, Českého snu nebo čehokoliv od Michaela Moorea. Já k tomu nemám co dalšího říct a nemyslím si, že by tato skutečnost měla nějak ovlivňovat mé hodnocení filmu.

No a teď k věci:

Film je od začátku koncipován zdánlivě jasným způsobem. Vypadá jako dokument o muži, který byl právě po deseti letech propuštěn z vězení, kde seděl za vraždu své matky. Sleduje ho mladá režisérka s malým filmovým štábem v průběhu několika let. Hrdina má problémy začlenit se do společnosti, snaží se bydlet u své babičky, snaží se najít si přítelkyni, snaží se najít si práci jako autor bulvárních článků pro idnes.cz...

Po několika málo minutách je celkem jasné, že ve skutečnosti o dokument nejde, protože ačkoliv hlavní představitel je občas celkem slušný, většina ostatních "skutečných lidí" nejsou dobří herci. K tomu přidejme skutečnost, že celkem záhy začneme objevovat historické nekonzistence, např. před kolika lety se co stalo, kolik let je hrdinovi a ve kterém roce se právě nyní nacházíme. To je prohloubeno ještě tím, že jiné časové údaje jsou na oficiálním webu, jiné zazní ve filmu a jiné říkali na slavnostní premiéře před začátkem promítání. Po pár minutách jsem se tudíž začal opovržlivě bavit a jenom jsem sledoval, jak se do toho tvůrci více a více zamotávají.

"Současnou" linií příběhu se prolínají flashbacky do hrdinova dětství, které jsou pochopitelně také hrané (a jsou, na rozdíl od zbytku filmu, od počátku prezentované jako hrané). V těch vidíme, jak je malý hrdina terorizován spolužáky a především svou vyšinutou, alkoholickou matkou, která ho později i sexuálně zneužívá. V těchto segmentech jsou herecké výkony ještě MNOHEM horší než ve zbytku filmu, jak od chlapečka, tak od jeho matky. Nic proti statečné herečce, která ztvárnila matku. Problém je spíš v tom, že si nedokážu moc představit, jak by se dala zahrát scéna "hladím svého malého synka po vlasech, přitom si hnětu prso a vzrušeně vzdychám" tak, aby nevypadala strašlivě debilně. Jo, a skoro bych zapomněl na smutnou scénu "omylem jsem zalehla čivavu":

Stojí za zmínku, že až do samotného závěru filmu nevidíme nic odvážnějšího než náznak matčiny ruky v rozkroku (vlastním). Vše je pouze naznačováno. V úplném závěru filmu pak konečně PŘIJDE FULL FRONTAL, ale bohužel ne režisérčin, nýbrž matčin. Pokud je ve filmu něco drsného, je to drsné pouze psychologicky. Respektive bylo by, kdyby to bylo najěk působivě zahráno nebo natočeno.

Prostě, přemýšlel jsem, jestli tomu dát nula procent nebo deset procent, ale pak přišla poslední minuta filmu, která... Mno, nechme mluvit obraz:

Pokud chcete vědět víc, tak se nevyhnu SPOILERŮM. Nedá se nic dělat, o tu poslední minutu filmu vás nemohu připravit, protože pouze díky ní je tento film MOŽNÁ něco jiného než totální sračka.

Takže: Zatímco "v současnosti" se hrdinovi nedaří, nemá práci ani přítelkyni atd., přepneme se do posledního flashbacku, ve které se konečně matka ožere natolik, že hrdinu (malého, dvanáctiletého) sváže a znásilní. Ráno po tomto činu se matka probudí a najde syna MRTVÉHO ležet u postele (svázaného, udušeného). Následuje záběr, na kterém hrdinova babička stojí u hrdinova hrobu, na kterém je rok úmrtí 1989, a řekne něco jako "No a takhle smutně to s tím chlapcem tehdy dopadlo". Následují závěrečné titulky.

Jak ti bystřejší z vás jistě pochopili, touto poslední minutou filmu se mění pár "drobností". Mimo jiné:

- Hlavní hrdina zemřel když mu bylo dvanáct (nebo kolik, prostě v roce 1989). Ergo:
          - Nezabil matku.
          - Nešel za to sedět.

- Nikdo o nikom nikdy nenatáčel dokument, mimo jiné z toho důvodu, že hrdina dokumentu zemřel když režisérce dokumentu bylo 5 let.

- Hrdina nikdy nebyl propuštěn z kriminálu a nebydlel u babičky (u téže babičky, která na konci stojí u jeho hrobu).

Prostě, 95 procent filmu, který jsme právě viděli, se nikdy nestalo. Hrdinovy monology. Jeho hledání práce a přítelkyně. Jeho interakce s babičkou a filmaři. Nic z toho se nestalo.

Nabízí se otázka PROČ NÁM TEDY REŽISÉRKA TO VŠECHNO UKAZOVALA?

Měl tento vypravěčský postup vzbudit v divákovi dojem, že zabitím malého chlapce byl zmařen potenciální šťastný život dospělého muže? To asi ne, protože ten (neexistující) dospělý muž je prvotřídní neschopný prolhaný násilnický hajzl a jeho "nevinná" smrt ve dvanácti letech působí doslova jako spása jeho i jeho pozdějších obětí.

Má to být jakási pocta, kterou tvůrci skládají nějakému skutečnému chlapci, který skutečně byl utýrán matkou v roce 1999?

Nebo se to všechno STALO a závěrečná minuta nám měla naznačit, o co lepší by bylo, kdyby hrdina zemřel už jako děcko?

Nevím. Všechny další možnosti, které mě napadají, mi připadají ještě šílenější a nesmyslnější.

Každopádně je ale nezvratným faktem, že Ivanna Benešová (pokud se tak jmenuje) natočila naprosto neprůstřelný "critic proof" film, protože téměř na jakoukoliv výtku může říct "Ale to bylo tak blbě natočené/zahrané schválně, protože to bylo podobenství/nastavování zrcadla apod."!!! To je dokládáno i několika krátkými segmenty, ve kterých "hrdina" říká "filmařům", že "lepší by možná bylo nenatáčet dokument a udělat z toho hraný film" nebo se diví, že chlapec, který ho hraje ve flashbacích, nemá z této role psychické problémy. Já se tomu divil taky. Pobíhal po kině s umělou krví a podlitinami a dal mi placku:

Podobné šílené "závěrečné zvraty" známe třeba ze Soderberghova filmu Hollywood, Hollywood, De Palmova Femme Fatale, nedávného Pan Nikdo a jiných ambiciózních artfilmů. Tyto filmy ovšem, narozdíl od Zneužívaného, nevypadají do své poslední minuty jako dílo totálně neschopného neumětela.

Možná to všechno je opravdu hluboký umělecký záměr, který je pro mě příliš hluboký. Možná to byl vychcaný způsob, jakým režisérka vymyslela závěrečnou minutu, když zjistila, že se jí celý film katastrofálně nepovedl.

Každopádně zpwnovala úplně všechny, diváky i recenzenty, a to myslím stojí za nějaké to - aspoň symbolické - ocenění...

Celé je to natolik bizarní záležitost (na plátně i mimo plátno), že bych se vůbec nedivil, kdy by se ukázalo, že Ivanna Benešová je jenom nastrčená negramotná modelka a celé je to inkognito projekt nějakého absurdního dramatika/bývalého prezidenta.

Hodnocení: 30%

P.S: Anglofilům mezi vámi doporučuji anglickou verzi webu...

UPDATE: Až poté, co jsem uviděl tuto úžasnou reportáž o filmu, mi došla jedna docela zásadní věc, která mi při sledování filmu nedocházela: Ty "vymyšlené bulvární články, které psal hlavní hrdina na idnes", byly skutečně napsány a skutečně na těch serverech vyšly, což může dokumentovat manipulativnost médií, čtenářů atd... Potom tedy exaktně vzato Zneužívaný OPRAVDU JE DOKUMENT, ale vtip je v tom že to není dokument o zneužívání dětí jejich rodiči, ale o zneužívání jiných lidí jinými věcmi. To je skoro brilantní nápad a pokud jste film viděli, autoři té reportáže vypadají jako naprostí kreténi, kteří se nachytali přesně tak, jak tvůrkyně chtěla! Jenom škoda té nepodařené realizace filmu...