Recenze: Saxána a Lexikon kouzel

Historie se opakuje! Tandem Ota Hofman-Jindřich Polák přivedl na svět řadu skvělých filmů a seriálů, třeba ty o Panu Tau, nezbedné Lucii či chobotničkách z druhého patra. Když scenárista Hofman zemřel, pokusil se režisér Polák z pozůstalosti vymáčknout ještě jeden titul. Kačenka a (zase ta) strašidla o malé holčičce, která zdědí ve vídeňském Prátru pouťovou atrakci a spolu s ní i trojici dobráckých strašidlech ovšem zůstala hluboko za značkou kvality, s níž jsme si zvykli spojovat práci dua Hofman-Polák.

Tandem Miloš Macourek-Václav Vorlíček je na tom obdobně. Nejdříve národ bavil komediemi Pane, vy jste vdova!, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách či seriály o Arabele, Létajícím Čestmírovi a Křečkovi v noční košili, přičemž po smrti scenáristy Macourka se režisér Vorlíček pokusil z parťákovy pozůstalosti vymáčknout ještě jeden společný titul - Saxánu a Lexikon kouzel. A i tenhle snímek se nepovedl.

Jakkoliv se film tváří jako volné pokračování Dívky na koštěti z roku 1971, najdeme v něm postavy a motivy i z jiných jejich společných snímků: Saxana (Petra Černocká) s Honzou (Jan Hrušínský) jsou manželé a vychovávají malou Saxánku (Helena Nováčková), která o matčině nezbedné čarodějnické minulosti nic netuší, proto se celkem snadno jedné noci propadne do podzemní Říše pohádek, kde má být její matka tři sta let po škole. Shodou okolností se tu záhy ocitne i Saxančina teta, nepříliš úspěšná, ale o to samolibější autorka knih pro nejmenší Irma Bláhová (Jiřina Bohdalová). Zatímco Saxánka se snaží dostat domů s pomocí bezpočtu pohádkových, většinou v počítači kompletně vytvořených postav, kariéry a vdavek chtivá Irma nahání movité a mocné - nakladatele Pleskota (Jiří Lábus), ředitele školy kouzel (Josef Somr) i zlovolného comicsového hrdinu Crashmana (Jaromír Dulava)...

Proč od natáčení do premiéry utekly dlouhé čtyři roky? Proč se původní název  filmu Saxana - veletrh strašidel změnil na Saxána a Lexikon kouzel? Proč muselo dojít ke změně jména hlavní hrdinky ze Saxany na Saxánu? Proč se ve filmu vyskytují postavy z jiných projektů (čaroděj Vigo), když jejich představitel je dávno mrtvý, a výskyt této postavy pro daný příběh prakticky zcela zbytečný? Proč se název snímku odvolává na Saxánu, ačkoliv hlavní hrdinkou vyprávění je teta Irma? Proč, proč, proč...

Odpovědi na dané otázky budou vyplouvat na povrch jaksi až časem, až pomine předpremiérová radostnost, vzájemná pochvalnost a povinný optimismus. Proto si zkusme zatím lehce zaspekulovat. Václav Vorlíček byl vždycky zvyklý i ty nejsložitější triky točit přímo do kamery, optická kouzla, zrcadla, provázky, prostě chytrost. Ve chvíli, kdy se odhodlal naplno vstoupit do hájemství digitálních triků, uvěřil těm, kteří se tvářili, že tomu rozumí, a potom byl velmi nemile překvapen. Zjistil, že počítačově znovuoživit Josefa Bláhu (ředitel školy kouzel) i Jiřího Sováka (čaroděj Vigo) nepůjde, jak si původně myslel, tak je na poslední chvíli musel nahradit jinými herci ve velmi podobných kostýmech. V postprodukci pak zřejmě přišlo další nepříjemné překvapení, když zjistil, že natočený materiál (často v zeleném studiu jen s nezbytnými rekvizitami) nejsou lidé za computery schopni dotáhnout do tvaru, jaký si představoval. V tu chvíli dostala evidentně příležitost pověstná česká improvizace. Měnily se týmy, kličkovalo se před smlouvami a autorskými právy čárkami ve jménech a změněnými názvy, v rámci natočeného materiálu se měnil příběh, no prostě, dělalo se, co se dělat dalo. 

Výsledkem je film, který sice není tak otřesný, jak by se podle traileru mohlo zdát, ale pořád snímek hodně nevydařený. Charaktery hlavních postav se od začátku do konce nezmění ani o milimetr. Hrdinové si zas a znovu vyprávějí, co už jsme jako diváci viděli. Pohádkový svět nemá žádná vnitřní pravidla ani skutečná nebezpečí, vše je tu možné, není čeho se bát, proto nezbývá než jen odevzdaně čekat na konec, který je navíc dlouho dopředu očekávatelný - Saxánka se vrátí domů. Jakkoliv je množství digitálních triků na české podmínky mimořádně velké a jejich úroveň zdaleka ne tak špatná, jak by se mohlo zdát, ani tady nepanuje nějaký systém, jednotný rys a umělecký záměr, i zde se postupuje systémem "vše dovoleno". Mnozí herci měli evidentně velký problém hrát v neexistujícím prostředí s neexistujícími hereckými partnery, proto film nakonec vypadá jako one women show Jiřiny Bohdalové.

Zdaleka nejzajímavější na Saxáně je tak skutečnost, s jakou ironizuje sérii o Harry Potterovi. Narážek je bezpočet - od sovy a jejího zabarvení přes Chlupáčka nápadně podobného skřítkovi Dobbymu až po kouzelnické hůlky, které vytlačily v prvním díle dominující zaklínadla. Dokonce se zdá, jakoby Irma Bláhová byla tak trochu J. K. Rowlingovou, tuctovou ženou marně se snažící uchytit na trhu, která udělá kariéru teprve na tom, co vidí jinde. U Vorlíčka s Macourkem? A je to myšleno s nadhledem, ublíženecky, nebo tím autoři "jen" připomínají své zásluhy o odhalení kouzla kouzelnické školy a paralelního pohádkového světa? Odpověď je na každém z vás.

Výsledná podoba filmu mrzí o to víc, že tu a tam se přece jen nějaký opravdu podařený fór a originální nápad blýskne. Například hned v jedné z úvodních scén s odtučňováním Nadi Konvalinkové nebo s vtipně dělenými pohádkovými toaletami. Celek ale tyto drobné ostrůvky radosti zas a znovu spolehlivě zabíjí.

Kdyby Saxánu a Lexikon kouzel natočil kdokoliv jiný než režisér Dívky na koštěti, hraničilo by to s trestným činem. Takhle nelze než mluvit o velkém smutku, který vám dost možná otráví i ten první díl.