Hudba ve filmu: Žena za pultem

Tou není - jak by si mohli mnozí myslet - Jiřina Švorcová, ale Wendy Carlos. Wendy se sice narodila jako Walter, ale po změně pohlaví a jména se proslavila coby skladatelka, která svými inovativními kompozicemi doprovodila kultovní snímky Mechanický pomeranč, Osvícení a Tron.

V šesti letech se ještě jako malý chlapeček začal Walter věnovat hře na klavír. Odtud vedly jeho kroky ke studiím hudby na Brown University a později i na slavnou newyorskou Columbia University. Ve městě neomezených možností se Walter seznámil s Robertem Moogem, což nebyl nikdo menší než vynálezce prvního syntezátoru na světě. Hudební nástroj, který později změnil vývoj populární hudby, nicméně Carlos využil k reinterpretaci klasických skladeb Johanna Sebastiana Bacha. Z toho vzešlé album Switched-On Bach bylo v roce 1969 oceněno třemi Grammy Awards.

Díky géniu Ludwiga van Beethovena, Roberta Mooga a své maličkosti složila Wendy Carlos (změnu pohlaví Walter započal v roce 1968) hudbu k odvážnému snímku Stanleyho Kubricka Mechanický pomeranč. Drama plné násilí a vymývání mozků vzniklo podle utopické novely Anthonyho Burgesse. „Hrdina“ Alex spatřuje svou existenci v přepadávání nevinných lidí, za což se dostane až do sanatoria, kde je podroben netradičnímu experimentu. Jeho oblíbený skladatel Ludwig van je mu představen ve filmu plném nacistických zvěrstev a dalšího násilí. Následný Alexův návrat do většinové společnosti se jeví jako nemožný.

I kdyby Wendy Carlos nesložila nic jiného kromě hudby k Mechanickému pomeranči, stačilo by to ke vzniku jejího kultu. Ostatně, podobně pracoval i režisér Mechanického pomeranče Kubrick, který sice nenatočil bůhví kolik filmů, téměř každý však znamenal milník ve vývoji kinematografie.

Wendy Carlos se dále podílela na soundtracku ke Kubrickovu hororu Osvícení. I tady stupňuje napětí syntezátor doktora Mooga, který dotváří stísněnou atmosféru uvnitř horského hotelu, kde paranoidní Jack Nicholson pracuje na svém novém románu.

Třetí filmový zápis Wendy Carlos přichází v roce 1982 spolu s „počítačovým“ filmem Tron. I v tomto případě se jedná o skvělou ukázku toho, jak pomocí elektronické hudby vzbudit ty nejlidštější emoce. Ve filmu, který pojednává o životě ve virtuální realitě.