Recenze: 127 hodin

No a během jednoho takového prolézání mu spadne na ruku velmi těžký uvolněný balvan a doslova ho "přišpendlí" ke skále. Aron se nejprve snaží dovolat pomoci, ale po pár dnech v průrvě, když se jeho zásoba vody tenčí a smysly ho opuštějí, se rozhodne pro radikální řešení.

Pokud netušíte, o jaké radikální řešení jde, pak vám to závidím a radši ani nečtěte dál.

Aron si totiž - jak je všeobecně známo, protože se to před pár lety doopravdy stalo - upižlá primitivními tupými nástroji vlastní ruku (poté, co si v ní úmyslně zlomí kosti) a pak se, na pokraji vysílení, dobelhá k civilizaci.

Nejméně tři čtvrtiny filmu tudíž sledujeme jednoho člověka, který se - doslova - nehne z místa a nemá s kým jiným komunikovat. Je jasné, že natočit něco podobného je velká výzva pro scenáristu, režiséra a představitele hlavní role. A Danny Boyle s Jamesem Francem se jí odvážně chopili.

Přes prostorové omezení děje je celý film velmi dynamický. Boyle se vyžívá v kamerových filtrech, rychlém střihu a všemožných serepetičkách, které filmařské řemeslo umožňuje. To všechno muselo být velmi náročné a je to zvládnuto velmi profesionálně (s relativně komorním rozpočtem 18 milionů dolarů).

A James Franco je dokonale uvěřitelný a možná i osvěžující jako hrdina, který není idiot, logicky uvažuje a ví, kde jsou jeho hranice.

Bohužel, jakkoliv mnohé z toho obdivuji, film 127 hodin mě téměř v žádném ohledu nijak nepřekvapil a z 95 procent vypadá přesně tak, jak jsem si ho představoval od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že ho má Danny Boyle točit. Tím jediným překvapivým momentem byla sekvence v deliriu, kdy se hrdina rozhodne k radikálnímu řešení proto, že má jistou vizi. Pokud jsem tuto scénu správně pochopil (a možná taky ne, je velmi snová), pak ji pokládám za zbytečnou snahu dávat nějakou psychologickou hloubku příběhu, který je ve své podstatě extrémně jednoduchý.

Takže ano, kvalitní profesionální film. Ale už se mi vykouřil z hlavy a neobdivuji ho. Stejný "problém" jsem měl s Milionářem s chatrče.