Recenze: Kouzelná tetička Valentýna (TV film)

Láska kvete v každém věku, paní Valentýnu z rodu Rybenských (Libuše Šafránková) a barona Lumíra z rodu Mokřenských (Václav Vydra) nevyjímaje. Jenže stačí trocha nerozvážnosti, z úst vyletí slůvko, které nemělo a z Lumíra je rázem osel. Paní Valentýna neví, jak se jí tyhle kouzelnické kousky vlastně daří a už vůbec netuší, jak je vrátit. Nezbývá tedy než před ostatními předstírat, že baron Lumír před svatbou prchl a paní Valentýna se snad ze smutku a lítosti citově přimkla k zatoulanému oslu.

Přímo "státním zájmem" ale je, aby se dva sousední rybníčky rodu Rybenských a Mokřenských přece jen spojily v jeden velký chovný rybník, proto začne Valentýnin bratr Lev (Bohumil Klepl) chystat zásnuby své dcery Adélky (Martha Issová) s Lumírovým bratrem Rudolfem (Jaromír Dulava). Jenže Adélka o staršího manžela ani o svatbu bez lásky nestojí, zvlášť když se nedávno v kostele zakoukala do pohledného, anglicky mluvícího mladíka Eduarda (Vojtěch Dyk). Teta Valentýna se sice zamilovanému páru snaží pomáhat, jak jen to jde, jenže mezitím záhadně a zcela nečekaně zmizí osel. U altánu není, do zámecké jídelny už neleze, což Lev Rybenský vyloženě nesnášel, košík s jeho oblíbenou mrkví prostě osiřel... Že by ho někdo unesl? Ale proč?  

Kouzelná tetička Velentýna mohla být opravdu kouzelná pohádka. Má nápad, celkem příjemné písničky, velmi dobré herecké obsazení i zkušenou režisérku, přesto kvalit obdobně laděných hudebních pohádek typu Co takhle svatba, princi?, Ať přiletí čáp, královno! či O princezně, která ráčkovala nedosahuje ani v nejmenším. Proč? Protože nic není dotažené.

Slibná zápletka není propracovaná a dotažená do detailů, které by voněly životem, nápady a vtipem, zvraty jsou rychlé, víc svévolné, než opravdu z logiky děje a postav vyplývající. Písniček není mnoho, chytlavé jsou jen některé a jejich aranžmá po hříchu statické. Herci mají své postavy spíš nahozené než propracované do nejmenších detailů, s čímž se těžko něco dělá (v daném případě září hlavně Libuše Šafránková a Vojtěch Dyk). A režisérka evidentě bojuje s rozpočtem, počtem natáčecích dnů i schizofrenií produkce točit tak trochu na zámku a tak trochu v ateliéru.

"Ach, jo...," chce se mi povzdechnout. Jakoby už dneska na Kavčích horách bylo každému jedno, co dělají, hlavně že je to barevné a hýbe se to. Vyrobíme nějaký kus, odškrtneme si splněnou položku, úplně blbé to není a že to mohlo být lepší? To by chtělo energii i nějaké ty peníze navíc, prostě skutečný zájem, čas, zarputilost, touhu a ambici, ale to je něco, s čím se na nekonečných chodbách České televize už dnes setkáváte naprosto výjimečně. Vedení to nevyžaduje, podřízeným to vyhovuje nebo už rezignovali.

Česká televize se chlubí, že Kouzelná tetička Valentýna získala na letošním Festivalu Oty Hofmana v Ostrově nad Ohří Cenu dětského diváka. Vzhledem k tomu, že tam spolu soupeří prakticky jen pořady České televize, je logické, že jeden z nich prostě vyhrát musí. Nabízí se přirovnání o jednookém mezi slepými (párkrát jsem v porotě tamějšího festivalu za poslední léta byl, takže opravdu vím, o čem mluvím - úroveň drtivě většiny pořadů Centra tvorby pro děti a mládež je prachbídná), ale snažím se odolat už jenom proto, že jsou dnes Vánoce. S jistotou si ale troufnu tvrdit, že kdybychom Kouzelnou tetičku Valentýnu vystavili konkurenci již zmíněných pohádek Co takhle svatba, princi?, Ať přiletí čáp, královno! či O princezně, která ráčkovala, prohrála by u dětí (i dospělých) na celé čáře. A to jsou pohádky čtvrt století staré, některé dokonce natáčené výhradně v ateliéru.

Pomůže tu nějaké kouzlo?