Recenze: Ach, ty vraždy! (TV série)

Nápad výborný, zápletky zajímavé, herecké obsazení hvězdné, realizace velmi slušná a přece jakoby občas něco přebývalo nebo naopak chybělo.

Především chybí jiskřivější scénárista, tvůrce, který by pečlivě vykrouženým, propracovaným, ale také přece jen poněkud popisným a natahovaným scénám vdechl skutečný život tak, aby si divák navzdory evidentní nadsázce občas mohl i pomyslet, jestli přece jen nějakou náhodou nesleduje opravdové případy Policie České republiky.

Pak by se také hodil přísnější dramaturg, která by ohlídal rytmus, délku a žánr. Jednotlivé epizody působí sice precizně, ale také poněkud mechanicky. Nekoná se žádná vtipná zkrátka, chybí opravdu překvapivý zvrat. S tím jde ruku v ruce i poměrně přehnaná metráž. Kdyby se nejmíň o dvacet minut krátilo, zápletkám by to jen prospělo. V neposlední řadě je fajn, že každý z případů je vyprávěn v trochu jiném žánru (od komedie po thriller), horší ovšem je, když se žánry tak trochu míchají i v rámci jednoho dílu (například u Hříchu profesora Sodomky).

Má-li ovšem série Ach, ty vraždy! nějakou přednost, pak to jsou herci. Při všech těch nekonečných seriálech, které běží napříč televizemi včetně té veřejnoprávní, by člověk málem zapomněl, jak doslova chutná herecký výkon. Dnes televizní natáčení vypadá tak, že pokud se někdo před kamerou vyloženě nepřerazí nebo si nepřekousne jazyk, režisér to bere a rychle uhání dál, protože peněz je málo a času ještě míň.

Je příjemné zjistit, že vedle těchto nositelů reklamy (pro televize) a bankomatů (pro najaté herce) existují i kumštýři, který za sebou chtějí nechat výraznější stopu než jen zaplacené složenky. Zamilovaný bezdomovec Josef Dvořák v prvním dílem dojímá i odzbrojuje, ze středoškolského profesora Viktora Preisse v druhém díle běhá mráz po zádech... a Jiřina Bohdalová si s uličnickou rozkoší užívá bezpočet převleků, přičemž právě v tom bezdomoveckém je nejlepší. Ani stopa po karikatuře, přesná, empatická k postavě.

Převlekové Ach, ty vraždy! jsou určeny spíš konzervativnějšímu publiku, které má rádo svůj klid, volnější tempo a předem jasný konec, což ostatně může být momentálně v konkurenci s talentovými show na Primě a Nově překvapivě účinná zbraň v boji o diváka.