Recenze: Moon

Sam Bell (Sam Rockwell) strávil dlouhé tři roky na měsíční základně, kde se těží Helium 3 - vzácný plyn, který odvrátil energetickou krizi. Konečně se blíží konec jeho dlouhého pobytu, po klidných letech se však věci začínají komplikovat. Sam začne slyšet a vidět divné věci a než se naděje, odehraje se nehoda. Její následky jsou nepředvídatelné a převrátí celý Samův dosavadní život vzhůru nohama. A k tomu je tu počítač inteligentní Gerty (hlas: Kevin Spacey), který evidentně neříká Samovi všechno.

Moon je velmi chytrá variace na známá žánrová klišé. Jedinec uzavřený na vesmírné stanici postupně propadá nejistotě a díky houstnoucí atmosféře přichází o rozum. Berlička, která už v tisíce podobných případech posloužila (úspěšně i neúspěšně) svým tvůrcům. Debutující Duncan Jones (mimochodem syn Davida Bowieho!) na to jde chytře. Namísto toho aby se snažil prvoplánově šokovat publikum, pomalu utahuje smyčku okolo hrdinova krku, dostatečně rychle, abychom vnímali ten tlak a současně dostatečně pomalu, aby vyvstala celá beznaděj. Podobně jako Steven Soderbergh v Solarisu se maximálně soustředí na postavy (nechci spoilerovat, takže zůstanu u toho, že Sam Rockwell podává životní výkon) a i když mate, hodně věcí je čitelných dopředu. I když vám tak zhruba od 15 minuty bude jasné, odkud vítr vane (v případě "pointy", co se děje) a od poloviny filmu vám dojde zbytek (tedy, proč se to děje), nebudete se nudit. V případě Moon je totiž zajímavé sledovat to, co to dělá s hlavním hrdinou. A sledovat Rockwella je prostě fascinující. Díky tomu si může film užít i ten, kdo zpravidla sci-fi příliš neholduje, protože podobný boj jednoho muže by se klidně mohl odehrávat třeba někde na polárce.

Je třeba též ocenit, že stál Moon směšných pět milionů dolarů, přičemž vypadá technicky naprosto profesionálně a ani na jeden okamžik na sobě nedává nízký rozpočet znát. Současně je sympatické použití tradičních modelů namísto počítačových efektů, díky kterým je atmosféra vesmírné stanice podstatně realističtější, než v řadě dražších a snaživějších sci-fi.

Bezesporu geniální bylo i angažování Kevina Spaceyho do role Gertyho (ohromně podmanivý hlas) a využití hypnotické hudby Clint Mansell, kterému podobné látky jednoduše sedí.

Moon rozhodně není žádnou revolucí ve svém žánru. V tom nejlepším slova smyslu ovšem připomíná sci-fi klasiky a během filmu mi několikrát přišlo, že je to „něco jako od Stanislawa Lema“ . A to je dost možná ta nejpřesnější definice Moonu. Je to zkrátka velice chytrý „malý“ film s excelentním Rockwellem, který dává vzpomenout na klasické sci-fi romány a je příslibem velkého filmařského talentu. A krom toho je mimochodem výstižným podobenstvím o důležitosti lidské naděje.  To jen tak na okraj.

Hodnocení: 85%

Více informací naleznete na kartě filmu.