Pandemie u teenagerů vytvořila závislost na médiích. Sledují je zhruba 8 a půl hodiny denně a neumí si představit život bez YouTube

Šestařicetistránková zpráva poskytuje velmi podrobný přehled, jak se mění návyky amerických dětí a teenagerů v posledních letech. Je tu podrobně vidět postupný přesun mezi různými typy médií. Zahrnuty byly televize, online videa (převážně YouTube), sociální sítě, hraní počítačových a konzolových her, hraní na mobilu, čtení elektronických knih, poslouchání podcastů, používání virtuální reality i kreativní čas strávený tvořením vlastního obsahu.

Studie rozlišuje také věk a dělí děti a dospívající do dvou kategorií: tweens (8–12 let) a teens (13–18 let). Nepočítá tedy s malými dětmi a mladými dospělými mezi 19–20 lety. U tweens byla spočítána průměrná doba strávená u obrazovek na 5 hodin a 33 minut denně, což je značný nárůst oproti roku 2015, kdy to byly 4 hodiny a 36 minut. Navíc nejde samozřejmě často ani o zvýšení u stejné skupiny, protože bývalí tweens se nyní stávají teens. Proto u nich nejde o nárůst v rámci věkové skupiny o 17 %, ale kolem 80–90 %. Prakticky to jsou 4 hodiny denně navíc.

Z výzkumu je zřejmých mnoho diferenciací a průměr tak není vždy vypovídající. Podrobněji vzato věnují více času používání nových médií 8–12letí chlapci než dívky – a to skoro o dvě hodiny denně. Podobně se na sledování mediálního obsahu více zaměřují děti a dospívající z černošské a latinoamerické komunity. Děti a dospívající z bělošské komunity tráví u obrazovek průměrně 4 a půl hodiny denně. Latino/hispánci pak běžně 7 hodin denně.

Velmi zásadním faktorem je rovněž rodinný příjem a celkový sociální status. Děti z vysokopříjmových rodin (bez ohledu na gender a etnicitu) sledují mediální obsah 4 hodiny a 21 minut denně, děti z nízkopříjmových rodin 7 hodin a 32 minut. Ekonomický faktor je tedy zjevně nejdůležitější.

Až děsivá čísla vycházejí u teenagerů (13–18 let). Dívky věnují médiím přes 8 hodin denně, chlapci 9 hodin a 16 minut denně. Bělošští dopívající pak 7 hodin a 49 minut denně, černošští 9 hodin a 50 minut denně, hispánští přes 10 hodin denně. U příjmů rodin nastává lehce nezvyklý jev. Dospívající z vysokopříjmových rodin sledují média 7 hodin a 16 minut denně, dospívající ze středněpříjmových rodin 9 hodin a 34 minut denně a dospívající z nízkopříjmových rodin lehce méně, 9 hodin a 19 minut denně. Tato nerovnost vynikne zvláště tím, že pouze 67 % nízkopříjmových domácnosti vlastní počítač a ty ho využívají prakticky neustále, neexistuje žádný povolený a omezený „screening time“, který hlídají rodiče ve vysokopříjmových domácnostech.

Jediné médium, které nezaznamenalo prudký nárůst, jsou knihy. Stále nečte až tak málo mladých, u denně tweens 34 % a u teens 21 % (27 % nejméně jednou týdně a 14 % nejméně jednou měsíčně). Nicméně není tu žádný viditelný pohyb a zhruba 18 % dospívajících nečte knihy vůbec.

Obrovský nárůst je viditelný naopak u podcastů. Nejméně 46 % dětí a mladistvých poslouchá podcasty a zhruba 22 % o sobě tvrdí, že „opravdu hodně“, často i několik hodin denně. Mluvené slovo tedy rozhodně není mrtvé.

Z jiných přehledů je zřejmé, že za dva roky (oproti roku 2019) zájem o tradiční televize mírně klesá (u teenagerů o 8 %), výrazně se zvyšuje zájem o online videa (symetricky o 8 % nahoru), poměrně překvapivě se mírně snižuje hraní na mobilu (o 6 %). Jakmile jde o vyjadřování zájmu, co je opravdu baví, teenageři nejvíce opouštějí tradiční televizi – i pokud se na ni dívají, nedělají to s nadšením.

32 % tweens i teens si neumí představit svůj život bez YouTube, 20 % bez Snapchatu a 13 % bez Instagramu a TikToku. Naopak bez Facebooku si nedovede představit život pouze 6 % z nich. U jejich starších sourozenců a rodičů by taková čísla byla úplně jiná.

Pouze 5 % tweens a 3 % teens nemají přístup ke sledování médií. Mezi lety 2019 a 2021 vzrostl počet těch, co sledují média, více než 8 hodin denně z 15 % na 20 % u tweens a z 21 % na 41 % u teens. Pro doplnění, druhou největší skupinu tvoří ti, kteří tráví s médii mezi 4 a 8 hodinami: nyní 27 % tweens a 34 % teens.

Všechna tato čísla mohou působit velmi alarmujícím dojmem a starší generaci mohou přimět k lamentování o „digitální demenci“, jak zní název jedné slavné knihy. Mazaní mediální magnáti, reklamní agentury a případně provozovatelé jednotlivých médií budou moci o poznání konkrétněji mířit na jednotlivé skupiny, čímž se od sebe ještě více oddělí jednotlivé sociální sféry. Mezi světem dospělých a teenagerů vzniká nejen jazyková, ale i mediální a informační propast.

Co z toho plyne pro média jako Kinobox? Soustředit se do budoucna více na krátká online videa a podcasty pro mladší publikum a naopak kvalitněji dělané delší články pro starší publikum, které neocení jen klipovité texty.

A co z toho plyne pro rodiče? Projít si aspoň malým kurzem mediální výchovy a se svými dětmi co nejotevřeněji mluvit o tom, co sledují a co je baví. Snažit se pochopit jejich jiný, cizí svět a nestavět se k němu jenom odmítavě, ale i nápomocně a účastně. Common Sense Media k tomu vydala i docela jednoduchý návodný článek, jak s dětmi diskutovat o tom, na co se dívají, co hrají, poslouchají a jaké aplikace používají. Nejspíš se to bude hodit i mnohým českým rodičům, i když přesné statistiky o situaci u nás nemáme.