Dětství v domě z třísek. Hlavní cenu festivalu Jeden svět získal dokument o důsledcích války na východní Ukrajině

Festival Jeden svět čtvrtečním vyhlášením završil svou pražskou část, která nabídla více než 150 projekcí a debat. Ve vybraných regionech festival trvá až do 2. dubna. Ty nejlepší dokumenty z letošního ročníku budou od 3. do 17. dubna ke zhlédnutí na platformě Jeden svět online.

Jeden svět v Praze promítl 80 dokumentárních filmů v šesti tematických kategoriích. Pozvání přijalo přes 60 filmových tvůrců a protagonistů, lidskoprávních aktivistů a organizátorů filmových festivalů. Kromě tradičních soutěžních a tematických kategorií Jeden svět uvedl šest projektů virtuální reality. Novinkou byly kategorie Pečovat a chránit a Budoucnost volá, které se věnovaly duševnímu zdraví a výzvám budoucnosti. Motto letošního ročníku Cesty svobody poukazuje na to, jak křehká je svoboda a demokracie a jak rychle se z nich mohou stát cesty nesvobody.

Níže představujeme držitele cen v jednotlivých kategoriích.

Mezinárodní porota udělila Cenu poroty Mezinárodní soutěže za nejlepší film, Cenu poroty Mezinárodní soutěže za režii a Zvláštní cenu poroty Mezinárodní soutěže. Vybírala z celkem deseti snímků, které vynikaly svým autorským rukopisem a přinášejí svědectví o stavu lidských práv.

Cenu poroty Mezinárodní soutěže za nejlepší film získal snímek Dům z třísek režiséra Simona Lerenga Wilmonta. Působivý dokument sleduje příběhy ztělesňující úplné popření hlavních atributů dětství, které skončily vinou války na východě Ukrajiny a rozhodnutí rodičů mimo vlastní domov. Snímek vykresluje sílu vztahů s pěstouny a vychovateli a pouta vznikající mezi dětmi s traumatickou rodinnou zkušeností. Film naplno odkrývá důsledky rodičovského selhání, které děti nutí dělat dospělá rozhodnutí. Cílem dočasných obyvatel ústavu tak často není dostat se zpět k rodičům, ale především udělat co nejlepší dojem na potenciální pěstouny a vyhnout se státnímu sirotčinci.

O ocenění filmu Dům z třísek jako nejlepšího filmu rozhodla porota jednomyslně. „Dokument ukazuje nejen to, že děti jsou někdy silnější než dospělí okolo, ale i to, že péče a láska jsou důležitou součástí života i filmového procesu,“ komentuje porota své rozhodnutí.

Cenu poroty Mezinárodní soutěže za režii získal kolektiv anonymních autorů The Myanmar Film Collective za snímek Myanmarské deníky. Film pojednává o vojenském převratu z února roku 2021, k němuž došlo v Myanmaru. Autentické záběry deseti aktivistů zachycují, jak vojáci střílejí do demonstrantů a zatýkají ty, kteří se staví vojenské diktatuře na odpor. Dramatické amatérské video střídají intimní hrané scény. Mnohé spíš než příběh zprostředkovávají pocity během bouřlivých událostí roku 2021.

Porota letos udělila i Zvláštní cenu poroty Mezinárodní soutěže. Toto ocenění získala vietnamská režisérka Diễm Hà Lệ za snímek Děti mlhy. Porotu zaujal přístup režisérky k jejím protagonistům, rodině a její čtrnáctileté dceři v odlehlé vietnamské vesnici. Mladá hmongská dívka se ve filmu debutující vietnamské filmařky odmítá podvolit tradičnímu unášení nevěst, které místní dívky připravuje o možnost rozhodovat o svém životě.

Porota Václava Havla vybírala z dokumentů uváděných v kategorii Máte právo vědět a ocenila film, který výjimečným způsobem přispívá k ochraně lidských práv. Letošní výběr nabídl silný pohled na roli žen v boji za lidská práva – aktivistek, novinářek, právniček, obhájkyň a zdravotnic, které bojují za práva a důstojnost svých komunit. Porota se rozhodla ocenit dva výjimečné filmy, které režírovaly a produkovaly, stejně jako mnoho filmů v této kategorii, odvážné ženy.

Cenu získal dokument La a Ňo Ňo myanmarské režisérky Snow Hnin Ei Hlaing, filmová studie o konfliktech, represích, vyloučení a marginalizaci, ale především pocta lidskosti i v dobách nepřízně. Buddhistka La provozuje malé zdravotnické centrum, kde přicházejí na svět děti venkovských žen. A kolem se střílí. La má muslimskou asistentku a překladatelku Ňo Ňo, která se později rozhodne založit si vlastní kliniku.

Zvláštní cenu poroty Václava Havla obdržel film Krymský poklad režisérky Oeke Hoogendijk. Příběh se sice zaměřuje na právní bitvu o navrácení archeologické expozice, ale zároveň ukazuje, že skutečným odvezeným pokladem byly lidské vztahy.

K tradičním kategoriím patří také Česká soutěž. O nejlepším českém dokumentu rozhoduje porota složená ze zástupců mezinárodních festivalů. Cenu poroty získal film režiséra Martina Marečka Síla pojednávající o životě filmového kritika Kamila Fily. Porota se shodla, že vítěznému snímku se daří na publikum zapůsobit natolik, že si zážitek z něj bude pamatovat ještě dlouho. Porota oceňuje oblouk celého vyprávění a pozornost věnovanou vývoji postav i proto, že tvůrci snímek trpělivě točili mnoho let.

Zvláštní cena poroty patří filmu René – Vězeň svobody režisérky Heleny Třeštíkové, v němž autorka sleduje další životní cesty kriminálníka, spisovatele a svérázného člověka Reného Plášila. Ve svém vyjádření porota říká: „Jaký to má všechno smysl? To se asi snažíme zjistit všichni. Takové je i téma mnoha dokumentárních filmů. Odpověď na tuto otázku chce čas, a pokud jste jako protagonista tohoto filmu, čeká vás spousta osobních komplikací.“

Regionální porota se skládá ze tří zástupců regionálních festivalů. Porotcem nesmí být nikdo z organizačního týmu, ale někdo, kdo je Jednomu světu nakloněn a podporuje jej. Vítězný film je zařazen do výběru dokumentů v programu Promítej i ty! Na porotu nejvíce zapůsobil dokument Platón z Belfastu. Film pojednává o řediteli katolické chlapecké školy v hlavním městě Severního Irska, který sází na progresivní přístup k výuce. Skrze filosofii učí studenty, jak se vyrovnat s komplikovanou minulostí země i s vlastním dospíváním.

Studentská porota složená ze tří aktivních středoškoláků se rozhodla ocenit snímek režiséra Phila Grabskyho Mé dětství, má země – 20 let v Afghánistánu, který nabízí časosběrný pohled do života v úplně jiných podmínkách, než jaké známe. Režisér sledoval afghánského Míra Husajna mezi roky 2001 a 2021. „Za vkusné provedení, údernost, srozumitelnost a komplexitu si tento film vítězství jistě zaslouží,“ zdůvodňuje porota.

I letos se mohli diváci a divačky zapojit do hlasování o nejlepší dokumentární film festivalu Jeden svět. Z 86 snímků, které festival uvedl, zvítězil film Severní proud režiséra Steffena Kronese. Ten se rozhodl sledovat trasu plastového odpadu z kontinentální Evropy až k útesům norského souostroví Lofoty.

Článek byl zpracován s využitím tiskových materiálů festivalu Jeden svět.