Recenze: The Bridge Curse – Utopená Samara znovu útočí, tentokrát na zvědavé studenty z Taiwanu

The Bridge Curse (2029, v originále Nu Gui Qiao) je taiwanský horor z prostředí školního campusu, který je i pro české diváky přístupný na platformách Netflix. Příběh se točí kolem skupiny studentů, kteří se na vlastní pěst rozhodnou postavit městské legendě a veškeré dění kolem ní natáčí na své smartphony, kde to v podobě livestreamu prezentují ostatním studentům. Jak už to ale ve filmech bývá, nedopadne to úplně nejlépe. Jak se proti tomuto rozhodnutí postaví rozzuřený duch utopené studentky?

Asijské snímky jsou proslulé tím, že mají specifický duchařský náboj, a co se týče zajímavých a nečekaných momentů, díky nim rozhodně předchází horory z americké produkce. Vždyť není zrovna veřejným tajemstvím, že američtí režiséři čerpají náměty pro své filmy z asijské literatury nebo pověstí. Takovým ideálním vzorem pro toto tvrzení je kultovní Kruh (2002), který je asijským typům hororů mnohem blíže, než by se na první pohled mohlo zdát. Mysleli jste si, že duch černovlasé dívky v bílé košili je výmysl američanů? Tak to jste se spletli, právě tento typ ducha pochází z opačné části světa a je pro tamější filmový průmysl jakousi značkou pro úspěšný horor.

Existuje mnoho filmů, ve kterých vystupuje „postava Samary“, ať už je to asijská verze Kruhu (1998), Nenávist (2003), Shutter (2004) a mnoho dalších. Právě mezi tyto typy spadá i The Bridge Curse a ukazuje nám, proč by tento typ strašidla neměl jen tak upadnout do zapomnění.

I když se jedná o tak stereotypní a dá se říct, že bizarní obraz ducha, tak ve mně film zanechal mnohem silnější pocit děsu, než kde jaký americký horor z dnešní produkce. Právě před The Bridge Curse jsem sledovala snímek Brahms: The Boy 2 (2020), letošní pokračování oblíbeného hororového příběhu The Boy z roku 2016 a mé pocity z obou filmů jsou naprosto nesrovnatelné.

Někdy je potřeba sáhnout na osvědčené téma, jestliže chcete dosáhnout kvalitního filmového zážitku. Občas je sice riskantní zabrouzdat do neznámých režisérských vod, protože trailer na film není zárukou kvality a když po rozkliknutí biografie režiséra zjistíte, že je to teprve jeho druhý film? Kde koho by to mohlo hned na začátku odradit. Od toho jsou tu ale recenzenti, aby vám vaše dilema pomohli vyřešit. A já za sebe film rozhodně doporučuji.

Jak jsem řekla výše, i když snímek pracuje s profláklým strašidlem, tak je zbytek celého filmu vážně originální a správně děsivý. Ať se jedná o uvěřitelné herecké výkony, výběr prostředí pro natáčení nebo vyprávěcí kompozici. The Bridge Curse totiž není horor, od kterého se dočkáte pouze klasické lineární kompozice. Myslíte si, že se díváte na hlavní příběh, ale brzy zjistíte, že se jedná pouze o záběry z minulosti a hlavní příběhová linie je úplně někde jinde. Je to tedy horor s retrospektivními prvky a to celému příběhu dodává ještě další špetku zajímavosti a hlavně tajemnosti.

Asijští filmaři jsou poměrně známí svou zručností navodit intenzivní a husí kůži probouzející filmové momenty, během kterých se bude i ten nejotužilejší divák chtít schovat pod deku, protože je mu z nějakého nevysvětlitelného důvodu najednou chladno. To přesně se vám stane při sledování The Bridge Curse, a ne jednou. Husí kůže se stane vaší stálou filmovou společnicí.

Jsem velmi spokojená, protože jsem po dlouhé době viděla horor, který mě skutečně vyděsil a zůstal mi po jeho zhlédnutí velmi zvláštní a nepříjemný pocit, který mě provázel až do chvíle, kdy jsem se rozhodla jít spát.

U hororů se nečeká nějaká rozmanitost dějových prvků, symbolů a veškerých motivů. Většina lidí sáhne po hororovém snímku v případě, že se chce prostě a jednoduše v noci bát a zklamání přichází ve chvíli, kdy se tento pocit nedostaví během sledování a ani po něm. Od The Bridge Curse nečekejte nějaký silný příběh, po kterém budete mít chuť zeptat se strýčka Googlu na vše, co v něm bylo vyřčeno. Možná je to malinko škoda, kdyby si scénáristé přeci jen více vyhráli s potenciálem městské legendy, bylo by to ještě o něco lepší. Lekavé scény, hororové momenty, tajemno, to vše film obsahuje. S nějakým logickým vysvětlením je to ale trochu horší, a tak nemohu dát snímku plný počet bodů. Jeho hodnocení jsem tak nucena trochu zprůměrovat.

Snímek doporučuji všem, kteří se po večerech rádi bojí, třeba i se skleničkou vína v ruce. Pokud ale bydlíte poblíž řeky a nějakého prokletého mostu, tak vám naopak snímek rozhodně nedoporučuju. Na druhou stranu by to ale mohlo mít alespoň o to intenzivnější dohru. Zároveň film není vhodný pro ty, kterým z nějakého důvodu vadí mandarinština a anglické titulky. Netflix zatím jinou variantu dabingu bohužel nenabízí.

Hodnocení: 70%