Recenze: Ďábel - Slavné herecké osobnosti odkrývají temné strany víry a amerického zapadákova

Psychologicky sžíravá novinka od Netflixu na první pohled splňuje náročné parametry nezávislého hollywoodského díla, které nepřitahuje pozornost publika ve stylu těch největších drahých produkcí, ale zato láká známé herecké osobnosti do potemnělých emočních portrétů záhadných postav, bloudících v propleteném dějovém rámu skrze charakteristické dobové prostředí. Americký Středozápad zase jednou slouží jako neutěšená kulisa pro trpělivě rozvíjený konflikt mezi náboženskými tradicemi, duševní špínou a zoufalým dožadováním spravedlnosti, přičemž tentokráte nemá být úplně jednoznačné, kde končí boží vůle a začíná trýznivá ďábelská manipulace a krutost.

Divácký úspěch Ďábla je jistě předurčen nejen lákavým námětem, ale především oblíbenými a známými herci v takřka všech významnějších úlohách. A byť už jsme v dějinách kinematografie okusili mnoho hvězdně obsazených fiasek, zdejší sestava kolem Toma Hollanda, Roberta Pattinsona, Jasona Clarka, Billa Skarsgårda či Riley Keough rozhodně vytváří napjatá očekávání - obzvláště pak v dobách, kdy kina brečí nad výdělkem a pozornost publika se stále upřeněji stáčí k internetovým zdrojům v čele s Netflixem. A skutečně, od samého začátku je patrné, že jsme svědky prvotřídně zvládnutého řemesla, které se umně pokouší zvládnout balancování v rámci obrazového přístupnosti, spoléhá na prostorově výrazné rámování a vyloženě staví na tlumeném osvětlení, které vyzařuje černotu podobnou, jakou lze najít i v duši popisované společnosti.

Režisér Antonio Campos, u nás jen okrajově známý díky seriálu Hříšnice, se vizuální stránce filmu opravdu snaží vtisknout svůj specifický rukopis a scény inscenuje s vynalézavostí a potřebnou efektivitou. Období 50. a 60. let v prostředí, kde se tře bída s nouzí a hrdinové často hledají únik v modlitbách, vypadá v jeho podání skutečně přesvědčivě a samo o sobě buduje atmosféru, jejímž působením je divák soustavně připravován na všudypřítomné číhající zlo. A do toho dobře pasuje také dobový soundtrack, který ze světa filmu přehnaně nevystupuje, nýbrž vždy příjemně dotváří jeho auru.

Zároveň s tím se však vypráví celkem komplexní příběh s mnoha postavami,

jejichž osudy se zákonitě musejí protnout a protínají se vlastně v celém průběhu. A jakkoli je samotný děj velmi zajímavý a na jednotlivé konflikty poměrně hutný, jeho vývoj nemá úplně odzbrojující účinek a působí místy příliš strojeně a doslovně. Přítomen je vševědoucí vypravěč, který má možná vyjadřovat boží nezúčastněnou perspektivu, ale jeho funkční úloha se vyčerpá brzy po úvodním nastolení děje a postav. Dále se už jen pravidelně střídá mezi několika hlavními liniemi, které se v závěrečném aktu zcela stmelují, a hlavně prostřední části, kdy je definitivně ustaven hlavní hrdina, schází dominantní vypravěčský směr a impulz - jakoby se záměrně přešlapovalo na místě, aby divák mohl nasávat myšlenkové rozměry dosud načrtnutého.

Ale problémem v tomto směru je, že na evokované existenciální výšiny je snímek opravdu příliš jednoduchý a interpretačně mdlý. Karty jsou v polovině jasně rozdány, sympatie musí směřovat k hlavní postavě, potenciálně rozporuplné charaktery nemají dost prostoru k ovlivnění děje (opět přitažlivá mrška Keough), popřípadě postrádají lepší prokreslení (šerif Sebastian Stan), a ty zlé jsou rovněž jednostranně špatné. A jakkoli oceňuji nezkrášlené zpochybňování víry v Boha coby prostředku k naplnění a dosažení vnitřního míru, pro větší katarzi mi v závěru chyběly důslednější morální argumenty, které by vnesly méně univerzální konflikt a dilema do jednotlivých zvratů, často vzešlých ze zažitých či získaných přesvědčení postav.

Ďábel ale navzdory všem slabinám rozhodně funguje jako působivá skládačka plná zajímavých obrazů a postav, které možná schází jakýkoli skutečný přesah a vlastně i více ryzí lidskosti (s výjimkou nějakých dvou hlášek úplně absentuje humor a jede se jen v černotě), ale zachovává si chvályhodný punc atmosférické prolínačky, jejíž dobovost není jen na efekt a logický sled i syžetové uspořádání událostí dává smysl a udržuje diváckou pozornost, snad s výjimkou oné hlušší prostřední části, na slušně vysokých obrátkách. Vedle všech tupých akčních filmů a romantických slaďáren na Netflixu tenhle výlet do buranské světové metropole určitě příjemně vyčnívá a minimálně slušně navnadí na knižní předlohu, která jistě napravuje psychologické i argumentačně tendenční rezervy filmu.

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE