Duy Anh Tran mezi Zrádci. O banánových dětech, porušování pravidel a zaběhaných kolejích vietnamského podnikání

Prošel jste nějakou speciální průpravou pro přípravu role, studoval jste informace z ověřených zdrojů týkající se drogové problematiky?
Okrajově jsem studoval data a informace týkající se zapojení vietnamské menšiny do nelegálních činností spojených s výrobou a distribucí drog. Pro mou roli bylo stěžejní plně pochopit psychologickou stránku postavy, v mém případě sociopatii, v přípravě na roli Filipa/Phi jsem se tedy soustředil především na tento aspekt.

Jaký záběr byl pro vás nejnáročnější? A naopak, který vás nejvíce bavil?
Nemohu vyloženě říci, že by pro mě byl nějaký záběr či scéna oříškem, ale vzhledem k tomu, že se snažím být zodpovědným řidičem v reálném životě, tak ze zásady nezvedám telefon při řízení. Tento luxus mi při natáčení bohužel nebyl poskytnut, byla to návazná vypjatá scéna a zároveň i vize
režiséra, podvolil jsem se tedy a porušil jedno z mála pravidel, kterých se držím. Zároveň určitě největším zpestřením během natáčení Zrádců pro mne bylo „každodenní" držení zbraně, ke kterým chovám velký respekt a spíše se jim vyhýbám, než abych si kupříkladu zašel dvakrát týdně na střelnici… Z tohoto pohledu to pro mě bylo tedy největším vykolejením ze stereotypu a tedy i „zábavou".

Jaké to bylo jako de facto „nováček“ přijít na plac mezi již sehranou partu?
Jelikož náš český filmařský „rybníček" není až tak obrovský, potkal jsem na place samozřejmě známé tváře jak z řad kolegů herců, tak i ze štábu. Neměl jsem tedy problém se začlenit a takřka ihned navázat na „flow", která už byla nastavená.

V rámci natáčení seriálu jste pomáhal také jako konzultant režisérů pro scény ve vietnamštině. Jak moc záleželo režisérům na dodržení autentičnosti vietnamských protagonistů?
Režisérům šlo především o naplnění obsahové stránky scénáře. O to šlo i mě, ale sám jsem bazíroval na tom, aby byl překlad pokud možno co nejpřesnější a identický. Což ovšem nejde tak lehce, jak se možná může na první pohled zdát. Je plno typických slovních i větných vazeb, které nelze jednoduše přeložit do vietnamštiny, tak aby vyzněly kupříkladu stejně naléhavě, jako tomu je v jazyce českém. Každopádně si troufám říci, že to, co zazní v seriálu Zrádci, bude významově souznačné jak pro českého diváka, který bude číst titulky, tak pro vietnamského, který naopak uslyší dialog ve svém rodném jazyce.

Jak natáčení s vietnamsky mluvícími herci probíhalo? Pomáhal jste i s castingem?
Na castingu jsem se pro tento projekt nepodílel. Na tomto natáčení jsem měl možnost pracovat s oběma generacemi Vietnamců žijících na území ČR. Tedy starší, která byť může mít dobrou slovní zásobu, ale pokulhává intonace a je zcela slyšitelný přízvuk, tak i s „banánovými dětmi", tedy mou generací, které ovládají češtinu jako svůj mateřský jazyk, ale naopak mnohdy neumí plynně vietnamsky. Po většinu času jsem tedy působil jako prostředník mezi režií a těmito „tábory", starším pánům, ale i klukům mě věkově bližším jsem pomáhal, co se týče jazykové stránky, ale mnohdy i jako herecký coach.

Jak moc vaše postava a seriál odráží život druhé generace „Vietnamců“ / Čechů s vietnamskými kořeny, kteří se již narodili a vyrostli v Čechách?
Můj osobní názor a pocit je takový, že postava, kterou ztělesňuji ve Zrádcích, není až tak typická pro moji, tedy druhou generaci Vietnamců, alespoň co se týká pracovního zaměření. Většina těch, kteří se narodili zde na území ČR, je od malička vedená k vysokoškolskému studiu, dobré a slušně placené práci a málokdo z vietnamské komunity si přeje, aby jeho potomek pokračoval v zaběhlých kolejích podnikání, kterému se sami věnují, a je to jejich obživou. Phi/Filip je tedy pro mě odrazem a zrcadlem událostí dějících se na okraji této komunity. Moc lidí s tím nechce mít nic společného, ale ví, že tato černě-šedivá ekonomika tu je a bude. Někteří jsou na ni závislí kupříkladu z hlediska financí, tedy dluhů, či si jen jednoduše nepřejí mít problémy a chtějí „v klidu" pracovat, jsou tedy paradoxně zapletení taktéž, okrajově.