Eva „Evita“ Twardzik Urbaníková: Když si všímáte párů okolo sebe, je námětů více než dost

Eva „Evita“ Twardzik Urbaníková: Když si všímáte párů okolo sebe, je námětů více než dost
Příliš osobní známost | Bioscop
Napsala jste několik knižních titulů. Proč jste se po Všechno nebo nic rozhodla zfilmovat právě Příliš osobní známost?
Protože Příliš osobní známost je přesně o tom, že život je houpačka, jednou jsme dole, jednou nahoře, někdy jsme déle tam, někdy na té druhé straně a vše je naplněno emocemi. Čím jsem starší, tím více vnímám, že nic v životě není černobílé, a to se mi líbí i na příběhu tří žen, které jsou stěžejní v tomto filmu.
Film má opět výborné herecké obsazení - dokonce v něm hrají herci i z jiných zemí. Jak probíhal casting?
Velmi podobně jako při Všechno nebo nic. U některých postav jsme měli jasnou představu, u některých jsme se velmi hádali. Hráli jsme si s kombinacemi herců, zkoušeli jsme celé dny v Praze i v Srbsku.
Příliš osobní známost
Příliš osobní známost | Bioscop
Vaše knihy jsou o vztazích mezi muži a ženami, je to tak i v případě Příliš osobní známosti. Inspirují vás při psaní i reálné příběhy lidí ve vašem okolí? Případně - co vás nejvíc přitahuje na tématu vztahů?
Mě vztahy fascinují. Baví mě. Protože každý je jiný, každý vztah má svoje zákonitosti a tajemství, každý má jinou výchozí pozici a jiný konec. Navzdory tomu, že všichni chtějí to samé. Někdy se sama sobě směji, jak se lidí vyptávám na jejich životy, ale je to tím, že jsem opravdu zvědavá. Když mi lidé o sobě vyprávějí a když si všímáte párů okolo sebe, je námětů více než dost.
Bylo něco, co vás při natáčení překvapilo nebo zaskočilo?
Překvapila mě pětiletá Valentýnka, která hrála Terezku. V dobrém. Nesmírně talentované a disciplinované děvčátko. V jedné scéně jsme potřebovali, aby srdceryvně plakala, a ona srdceryvně plakala, a když doplakala, tak za mnou přišla a zeptala se: „Plakala jsem tak, jak jsi to napsala?“
Příliš osobní známost
Příliš osobní známost | Bioscop
Co bylo při natáčení filmu Příliš osobní známost pro vás nejtěžší?
Scény, kdy je malá dcera svědkem otcovy opilosti. Všichni jsme tam tehdy u toho byli s trochu staženými žaludky, někomu ty scény něco připomněly, někomu možná ukázaly, jak málo stačí, a rodina je v krizi.
Na co byste nalákala diváky do kina, na co se můžou těšit?
Na humor, na slzy, na všechny možné emoce. Na to, že je to film o životě, o lásce k muži, k dítěti, k sobě samé.