Jiří Mádl: Nejen o přebalování a sexu na place

Byla pro vás výzva točit s režisérem Alejandrem F. Almendrasem?
Byla. Dělal už jsem se světově uznávanými režiséry jako Bohdan Sláma, Jakubisko nebo Hirschbiegl, ale Alejandro je teď opravdová hvězda. Možná i tím, že chilská kinematografie docela frčí a on vyhrál hlavní cenu na Sundance. S takovým režisérem se spolupráce neodmítá.

Chápal jste svoji postavu? Dokázal jste se s ní ztotožnit? Jak byste se zachoval být v její kůži?
První, co mě napadlo, když jsem si scénář přečetl, bylo právě to, že postavě Petra rozumím v každé vteřině děje. To vůbec neznamená, že to mám stejně, ale prostě s tou postavou dokážu jít. A tím jsem se na place cítil opravdu dobře. Věděl jsem, co hraju.

Jakým způsobem jste s Alejandrem komunikovali? Měli jste několikajazyčné scénáře?
Komunikovali jsme v angličtině. Jak Alejandro mluvil s Intim (kameramanem) španělsky, postupně španělština prorůstala štáb a začínali jsme říkat španělské fráze. To bylo super. Dodneška si nějaké pamatuji. Dokonce mi pak Alejandro dal přezdívku „una mas“ - ještě jednou.

Ve filmu je několik choulostivých scén, jak to máte s nahotou, byl to pro vás trochu problém, nebo to vůbec neřešíte?
Já jsem samozřejmě věděl, že tam ta scéna bude a bude natočená explicitně. Měl jsem sice ve smlouvě, že tam „nic“ nebude vidět, ale nakonec mi ta scéna přišla vkusná a Veronika Finková (producentka) mě trochu ponoukla, že to bude takhle ok. K herecké práci to trochu patří, když to má ve filmu smysl. Alejandro je často s postavami déle než je potřeba, i v situacích,
kdy je jen tak pozoruje. Má to ve všech svých filmech. A je jedno, jestli si povídají, přebalují miminko nebo mají sex. Je to o tom času stráveném s postavou. Můžete to naznačit hýbající se lampičkou ve třech sekundách, dějotvorně to bude mít stejnou úlohu, ale nebude to ten observační styl, který je Alejandrovým rukopisem.

Podle producentky to pro vás bylo velmi intenzivních 14 natáčecích dní, jak na to vzpomínáte dnes s odstupem?
Bylo to opravdu těžké. Troufám si tvrdit, že hlavně pro mě :-) Protože jsem měl na každý den „hafo“ textu a nebyla žádná scéna beze mě. Navíc Alejandro chtěl, abych ohlídal i text ostatních. Byl jsem prostě pořád v pozoru. Zdálo se mi to jako dva měsíce a ne dva týdny.

Nakolik se lišila práce s režisérem, který má ty nejprestižnější světová filmová ocenění, byla v něčem jiná?
Každý režisér je jiný. A film je vždycky takový, jaký je ten režisér. To je snad jediné moje poučení za ty léta u filmu, za kterým si stojím. Alejandro je strašně dobrý člověk. A i když procestoval svět, žil léta mimo Chile, tak pořád je to Chilan non plus ultra. To, že je to světová star, jsem věděl, ale tou jeho vřelostí jsem tu jeho „stardom“ opravdu na place nijak nevnímal. Mně se s ním dělalo opravdu skvěle a začal jsem ho mít zcela nefalšovaně a hluboce rád.

Vybavíte si nějaký skvělý, a naopak hrůzný zážitek z natáčení?
Pamatuji si, když jsme dotočili. Tělo mi vypnulo a já se vyčerpaně zhroutil do křesla, co bylo poblíž. Elinka mě šla skoro oživovat, když mě viděla. Já byl fakt úplně mimo.

Pozvete diváky do kina? Proč by měli přijít?
Je to výjimečný film. Zahraniční film v češtině. Odvážný, pomalý, jemný.