Jiří Schmitzer: Bojovat proti zlu má smysl. Ale jak to udělat správně?

Představte ve stručnosti svou postavu Vlastimila.
To nejde. Snad jen, že je to člověk starší než já a upoutaný na vozík. A teď pozor! Souvisí to i s dalšími otázkami. Ve scénáři je to těžký diabetik. Ve filmu to není zřejmé. Ve scénáři nemá tato postava úplně stejný charakter jako ve filmové realizaci. A tak bych mohl pokračovat. Finální vyznění postav a filmu se dělá ve střižně.

V čem vás fascinoval scénář, že jste na roli kývl?
Že je to výborně napsané, že to, co vyplývá z příběhu, má obecnou platnost, a zároveň scénář i film se nestaví do role arbitra, který definuje, co je správné a co ne.

Pokud byste měl zavzpomínat na natáčení, jak to probíhalo včetně vašich nelehkých kaskadérských kousků, jak tyto scény byly realizovány?
Nebylo to snadné. Ostatně jako každé natáčení. Já to měl lehčí než pan kolega Mrkvička, protože jsem celou dobu seděl na vozíku, zatímco on musel chodit. A samozřejmě, co se týče kaskadérských kousků, že když mi nebylo vidět do obličeje, tak to byl někdo jiný…

Jak se vám pracovalo s oběma režiséry na place, jak komunikují s herci?
Bylo to vskutku nevšední. Pokud vůbec měli na nějakou věc rozdílné názory, tak to vyřešili stranou. Já vždy obdržel až konečný výsledek dohody.

Jak se vám hrálo s Ladislavem Mrkvičkou?
Dobře.

Ve Stařících se řeší téma spravedlnosti a pomsty, ale zároveň je to film o absurditě totalitní i současné doby a o stáří. Promítla se do filmu i nějaká osobní linka?
Neřekl bych. Mě vždycky spíš zajímaly otázky spojené s lidskou přirozeností obecně. Ne to, jak ji někdo pojmenuje v konkrétním případě.

Má smysl postavit se zlu a bojovat s ním, jak to vidíme ve filmu?
Určitě. Ale ve filmu nenajdete odpověď na to, jak to udělat správně.

Pokud byste měl diváky nalákat na film Staříci, co byste jim vzkázal?
Běžte se podívat, jestli to, co tu čtete, nejsou hovadiny.

Snímek byl uveden ve světové premiéře na letošním karlovarském festivalu, jak jste si užil Karlovy Vary a ohlas diváků?
Náramně. Ale teď jsem spíš zvědavý, co tomu řeknou lidi v ulici, kde bydlím.

Jaké máte další filmové plány?
Několik měsíců pracuji s Oldřichem Kaiserem na filmovém scénáři, jehož námětem je příběh dvou důchodců, kteří se z čiré touhy po dobrodružství rozhodnou, že se přihlásí do řad bojovníků Islámského státu. Ale oni je tam kvůli věku nechtějí přijmout. A tak se tito dva přátelé snaží obejít toto rozhodnutí tak, jak je v Čechách obvyklé. Podle mě jsme se se zpracováním moc daleko nedostali, zatímco Olda tvrdí, že scénář, tak jak je, už je hotov.